Return of the Phantom

Starý motiv se opět vrací na naše obrazovky. Tentokrát však spíše na monitory. Doby, kdy jsme se na fantoma opery museli dívat v kině dávno minuly, teď se s ním můžeme setkal doopravdy v pohodičkové adventuře od firmy Microprose. Fantom opery je opravdová pohoda se vším všudy. Jako správná adventura je vybaven vším, co takové hře patří: hezkou grafikou, scénickou hudbou i promyšleným příběhem. Je to hra, ke které si sednete, zakousnete se do děje, za dva dny ji dohrajete a jdete zapařit zase něco jiného. Žádné jiné připomínky, žádná zbytečná chvála či nedostatky, prostě pohoda.

RETURN OF THE PHANTOM je pro zkušené hráče tak trochu překvapením. Od stejného týmu, který programoval Rexe Nebulara, bychom očekávali něco mohutného a složitého. Fantom je však kratičký a jednoduchý. Tyto vlastnosti mu nemíním nijak vyčítat, jelikož jeho děj a zpracování jsou bezvadné a poměrně nápadité. Abych řekl pravdu, nikdy jsem nevěděl přesně, o čem vlastně fantom opery je. Teď už je mi celá zápletka jasná, i když si firma Microprose děj příběhu maličko pozměnit. V první polovině 18. století byla postavena budova francouzské opery (nyní nejluxusnější na světě). Stavěl jí Erik, jehož povolání bylo hlavně budování tajných chodeb a důmyslných pastí. Erik vystavěl nádhernou budovu a po jejím dokončení se začal k smrti nudit. Nuda a znechucení ze znetvořené tváře (to jsem zapomněl prozradit – nebyl to žádný krasavec) dohnaly Erika k velkému kotliny tajných chodeb a prolézání katakomb. Když po Velké francouzské revoluci převzali budovu povstalci coby sklad zbraní a dočasný žalář, ukryl se Erik do podzemí. Vystavěl si tam skryté doupě, odkud měl podle legendy přístup do každé části operní budovy. Jeho dalším koníčkem byly pasti, kterými přístup ke své noře obložil jak koupelnu kachličkami a se kterými budete mít ve hře jistě potíže.

Kromě podrobnosti o fantomu opery se dále dozvíte něco nejen o francouzské historii, ale hlavně se naučíte spoustu anglických slovíček a obratů týkajících se provozu divadla. Dozvěděl jsem se i některá fakta a pracovní postupy ze zákulisí, které mi doposud obratně unikaly (vycházejme však z toho, že mimo obrazovku divadlo úspěšně ignoruji).

Phantom je až labilně jednoduchá hra určená zoufalým začátečníkům. Z neznámých důvodů autoři přidali možnost výběru obtížnosti hry – hra složitá a hra jednoduchá. Zapařil jsem obě verze, ale až na malé titěrnosti nebyly zjištěny žádné rozdíly – asi to měl být vtip, ale nezasmál jsem se. Kdyby bylo na mě, udělal bych hru tak těžkou, že by se všem gamesníkům protočily panenky. Všechny předměty by byly mrňavoučké na hranicí znatelnosti, hádanky a pasti by byly úžasně obtížné a spletitost děje samotného by vás donutila sežrat myš a monitor a spálit zbytek. Avšak to je pravděpodobné pouze má osobní úchylka.

Zajímavými momenty hry jsou temně gotické a romantické pohledy na okolí, o jejichž vhodnosti by se dalo polemizovat. Myslím si, že plenkoví gamesníci, ve kterých pořádná pařba teprve dřímá, budou zbytečně rozptylování báječnou atmosférou hry. S politováním musím konstatovat, že osnova příběhu občas maličko pokulhává a někdy dokonce upadne. Jakožto hrdina hry musíte vyřešit sérii zločinů v opeře současnosti, abyste se přenesl do minulosti, kde se setkáte s fantomem. Všichni lidé osmnáctého století vaši nevědomost starých zvyků a způsobů svorně ignorují. Uvaděčka do lóží si od vás dokonce vezme barevné filtry do paprskových reflektorů, o jejichž existenci mám pouze mlhavou představu já sám, natož jakási opice z počátků francouzské opery (báječný výraz „opice“ jsem si dovolil ukrást z filmu Emil Dead 3, kde se o našich předcích ze 17. století mluví jako o opičkách, roztomilé, že?). Zvláště romantický moment příběhu nastává ve chvíli, kdy vy, coby mírumilovný detektiv, vyrvete ze schránky požární sekyru, roztřískáte na maděru dveře pokoje vaší milenky a její komůrku řádně prohledáte. Není však třeba bát se nápravy. Obrovskou budovu divadla obývá pouze pět člověků, které fantom stejně pobije, takže můžete klidně roztřískat úplně všechno: rozmlátit nábytek, vyflákat okna, urvat oponu, pohanit mrtvoty, rozbít umělecké předměty, vyrvat sedačky, vylámat dveře a okna, pobít uvaděčky, močit na pódiu, řvát nahlas, grrr, áááá, uááá (omlouváme  se, nechal se unést – red.). Těžce ubohé jsou bohužel animace, jejichž význam často uniká v rozmazané žužů, což narušuje příběh.

A nakonec ještě vrchol našeho divadelního sezení: RETURN OF THE PHANTOM je docela dobrá hra. Nudu zažene (takže nemusíte kotlet tajné chodby v koupelně) a jistě také občas rozesměje, což prý prodlužuje život, ale žaloby se o tom polemizovat. Dále se už nedozvíte nic, protože se roztahuje potrhaná opona a mrtvoly v sále povalující se na rozbitých sedačkách třískají svými pahýly, potlesk, fanfáry, tady, tadá, představení začíná (a je, už ho to zase chytá – red.).

ANDREW