Amiga 1200 (sn38392) – znovuoživení

Kvůli velkému pracovnímu vytížení jsem v posledních dnech zanechal aktivit na webu, a volné chvíle jsem trávil důkladným výletem po různých zákoutích bytu. Rozbaloval jsem krabice, přehazoval věci na hromádky. Stále hlouběji prohledával skříně a šuplíky. V některých chvílích si připadal jako archeolog, který objevuje dávno zapomenuté artefakty.

Abych tomu dal nějaký řád, vše jsem rozprostřel po celém bytě. Nálezy všeho druhu jsou rozesety po bytě v několika vrstvách (taková domácí 3D verze Photoshopu). Proč to vlastně dělám? Popadl mě nával určitého šílenství, kdy jsem se rozhodl, že všem svým počítačům opět vdechnu život a každému najdu nějaký smysl jeho bytí.

Dnes se podíváme na první kousek, ale nejprve se vrátím myšlenkami v čase s trochou vzpomínek, poté bude následovat historické okénko a pak vlastní řádění se slečnou jménem Amiga. Některé části budou možná zajímavé pro úplné nováčky, pro ostřílené majitele možná tolik ne (i když jsem se snažil psát bez úplně podrobných detailů, občas si neodpustím pro neznalé čtenáře doplnit pár faktů). Vzhledem k obsáhlosti textu je tento článek rozdělen na pět stran.

Opětovné setkání s Blizzardem

Z cigaretového dýmu stoupá k tmavému stropu pivnice Cpt. Morgan namodralý kouř, který vytváří ve vzduchu se stoupající spotřebou alkoholu v některých chvílích magické obrazce. Na mém mobilním telefonu se rozsvítil displej a spustil se budík, který jsem si již nastavil ten den ráno. Dnes je středa 17. listopadu roku 2010, čas 21:08 a já mám něco na práci.

Vstal jsem a nechal známé večerním radovánkám. Sedl jsem si ke stolu, kde nikdo není. Odpojil jsem se od místní Wi-Fi a nechal vše na mobilní síti mého operátora. Chci mít na vše klid a taky nechci žádné lagy. Cítil jsem, jak se mi postupně rozbušilo srdce a nervózně jsem refreshoval stránku na aukčním portále. Konec aukce je za čtyři minuty. Sleduji, kolikrát se změní číslo u zobrazení aukční stránky a také, jestli se nedostala cena někam nad můj stanovený finanční limit. Ještě jsem nepřihodil, vše nechávám klasicky na poslední minutu.

Dění pivnice v mé mysli zmizelo do dáli, na občasné volání kamarádů nereaguji. Urputně se soustředím na jednu věc. A to je aukce se jménem „Amiga A1200 Tower, Blizzard 1260, 32 MB RAM, HDD“. Čas utíká a já mám pocit, že vteřinová ručička běží rychleji, než obvykle.

Nastala poslední minuta. Čtyřicet sekund před koncem aukce přihazuji na 300 € (což v té době činilo 7 382,98 Kč). Bude to stačit a nebo ne? Asi ne, protože se částka u draženého předmětu přehoupla po několika sekundách přes mojí maximální cenu. Cenné vteřiny nekompromisně utíkají k blížícímu se konci časového limitu. Já jí prostě chci!!!! Mám pocit, že mám srdce snad v krku a prsty roboticky a nervózně klikají na tlačítko zvýšení příhozu. Stihnu to? Nebo to stihne ještě někdo třetí?

Přibližně deset sekund před koncem aukce jsem stihl potvrdit druhý finální příhoz. Opětovně se rozbíhá kacířská myšlenka, jestli to nebylo málo. Stihl jsem to, Amiga s oblíbenou turbokartou je moje!! Finální vítězná částka je 314,32 €. Ještě chvilku počkám, potvrzení o vyhrané aukci mi přišlo do emailu.

Na rtech se mi objeví úsměv a výraz v mé tváři se dostává do normálu. Výraz šílence ustupuje do pozadí, tepová frekvence se ustaluje na normálních hodnotách a s pocitem vítězství, podobného tomu, jak by se gladiátor cítil stojíc ve středu arény po svém triumfálním vítězství, obklopen ovacemi davu. Ale toto vše prožívám sám, i když mám chuť neskutečně křičet, ale nikdo ze známých by to stejně nechápal. Zvednu se a vracím se k původnímu stolu, objednávám si pivo a taky panáka. Byly to tedy nervy. Ale teďka je čas na zábavu. Není to pivo dneska nějaké chutnější a svět barevnější?

Druhý den jsem začal řešit, jak si vyzvednu vyhranou aukci. Jelikož v té době jsem neměl automobil a do aukce jsem šel i s vědomím, že je možný pouze osobní odběr v Trnavě. Což je cca 400 km…

Během několika dní jsem vše zdárně vyřešil. Poté se postupně přehraboval všemi věcmi z aukce. Amigu v toweru jsem obratem za mrzký peníz prodal (stejně se mi nikdy žádný tower pro A1200 nelíbil) a nechal si jen turbokartu Blizzard 1260 s pamětí. Teďka ho ale opustíme a vrátíme se k němu později.

Amiga 1200

Amigu 1200 (číslo modelu 530318), s výrobním číslem 38392* vlastním ze všech počítačů nejdéle, proto se jí rozhodnu věnovat jako první. Během mého života mi rukama prošlo nespočet počítačů od společnosti Commodore (zdravím Předsedu), ale raději je nepočítám. Tento kousek byl vyroben už pod značkou Amiga Technologies GmbH a prodával se v balíčku Amiga Magic.

Stejně jako většina počítačů Amiga prodávaných v té době, je i tento model základní verzí bez vestavěného pevného disku. Nyní se na tento kousek postupně krátce podíváme i z pohledu historických konsekvencí a také technických specifikací.