A protože ve hře jsou dvě hlavní postavy, tak jsme si úlohy rozdělili. Jelikož jsem starší, mrzutý a momentálně mám krátké vlasy, vzal jsem si úlohu Franka Easyfirea. TommyGun dostal vzhledem k vlasům a pohodě na starost Benjamina McGregora, který je v kontaktu s duchem Artura Davida Fieldstona. Doufám, že se vám návod bude líbit a že vám pomůže tuto hru dohrát. Nepsali jsme úplně všechno dopodrobna, protože by pak tato hra ztratila své kouzlo. Ještě chci připomenout, že hra má dosti chyb (zkoušeli jsme jak disketovou verzi tak i CD verzi, která je kompletně namluvená). Pokud Vám něco nepůjde, zkuste hru uložit a pak zkusit znova. Hlavně v jednom místě je to 100% jisté, ale to pak připomenu. Takže vzhůru do akce!
First Arbeit
Začalo se všechno normálně. Zazvonil telefon, volal nějaký majitel továrny na sýry. Prý zůstal zavalený velkým čedarem (drsný čedar ala Monty Python?). Zavolal jsem Bena, jenže jako obvykle zase neměl čas. Prý musí odejít otestovat nové modely do továrny na hračky. Tak jsem zůstal sám. Vzal jsem si z pokoje Bena identifikační kartu (občanka mi propadla) a když jsem slezl dolů, tak jsem si ještě vzal ze skříně pivní tácek a sklenici. Na pivo jsem nešel, jenom do sýrařství. Nejprve jsem trochu pokecal s majitelem a pak jsem začal pracovat. Prohledal jsem skříně a v jedné jsem nalezl ocelovou tyčku, kterou jsem pak naostřil o na pultě ležící kámen. Touto speciálně upravenou zbraní jsem rozřezal sýr na malé kousíčky a uvolnil jsem majitele. Bohužel, Johnatan OCheeser, tak se jmenuje majitel, mi vůbec nepoděkoval, nýbrž byl zlý, že jsem mu zničil jeho skvělý kousek! Hmm, vděčnosti se člověk nedočká ani v hrách :). Johnatan si myslel, že tohle mu udělali jeho konkurenti, ale se to mi nezdálo, protože jsem našel na zemi ruku z robota.
Cestou z obchodu jsem si ještě vzal sýrové křupky, které se válely pod pultem. Pak jsem ještě navštívil autobazar. Když jsem se ujistil, že se nikdo nedívá, tak jsem si vzal rezervní kolo a pumpu. Když jsem ale chtěl se podívat do garáže, přiběhl ke mně prodejce. Tak dlouho do mě hezky hučel, až jsem za chvíli se stal majitelem skvělého auta, kterého budu asi splácet přes 4 karmy :). Ale naštěstí jsem se zbavil toho prodejce, který byl dotěrný jako jehovisti. Konečně jsem se mrkl do garáže, ale nic tam nebylo, co bych si vzal.
Bylo mi samotnému smutno a tak jsem se rozhodl, že se podívám za Benem, jak si hraje. Byl v továrně ToysnU. Otevřel jsem dveře a továrna byla kompletně zničená, hračky rozbité. Ben asi pěkně řádil! Jenže on tam nebyl! Našel jsem pouze majitele Arnolda, ale ten byl v šoku a nebyla s ním vůbec žádná řeč. Vzal jsem si proto tenisový míček, dřevěné kladívko a ručník, který ležel na skříni.
Zkusil jsem zajít za doktorem Peterem Fallacem, kterému jsme říkali mezi náma DOC neboli Doktůrek. Doktůrek právě testoval svůj nový výrobek, kterým byl univerzální translátor. Dal jsem mu ruku robota a doktůrek mi slíbil, že se na ni mrkne.
Vrátil jsem se zpátky do bazaru. Tam jsem ručníkem vyčistil zaprášený akumulátor, který byl vhodný pro vysokozdvižný vozík v hračkářství. Pomocí tohoto vozíku a páky mohl jsem vzít divný přívěšek, který jsem zanést doktůrkovi na analýzu.
Když jsem přišel zpátky do naší agentury, první, co mi vpadlo do oka, byla myš. Pořád mně provokovala, tak jsem ji zkusil chytit sám, kocoura nemáme. Rozsypal jsem trochu sýrových křupek před její dírou. Když zvědavá myš vykoukla, vzal jsem sklenici a dno jsem přikryl pivním táckem. Takto chycenou myš jsem si schoval, ono je lepší mít živé tamagotchi.
Zase se nudím, půjdu tedy navštívit dům Goldenhosuerův. Byl jsem tam však nemile uvítán majitelkou kocoura, který díky Benovi zažil menší letecký šok. Dal jsem paní Goldenhosuerové takou malou věcičku (náramek pro kocoura s vysílačkou či co to vůbec bylo) a vstoupil jsem dál. Musel jsem se ale nějak pozbýt hospodyňky. Zvolil jsem tedy pacifický způsob likvidace. Umístil jsem tedy tenisový míček do ruky rytíře, který měl tenisovou raketu. Pak jsem zjistil, že rytíř má nějaké tlačítko, tak jsem ho zmáčknul. Rytíř byl asi přestrojený Ivan Lendl, odpinknul míček tak přesně, že trefil spícího kocoura. Ten se probudil a zmatkařil co že se to děje, tak jsem rychle vypustil moje tamagotchi, čili myšku. Kocour vyběhl za ní a za kocourem i hospodyňka. Konečně zase sám.
Druhý rytíř držel v ruce kytaru. Zkusil jsem, co dělá ten. Stisknut jsem tlačítko a ten předvedl show jako Kerry King ze Slayerů :). Velmi pobaven jsem šel nahoru zjistit, co se skrývá. V pokoji bylo dítě, který mě ale vyhodilo pryč. Hmm, musím najít způsob jak ho dostat ven. Nejdřív jsem zašel za panem OCheeserem. Pomocí teplého sýru jsem slepil děravou pneumatiku. Kdy jsem do ní pumpoval vzduch, vypadl z ní nějaký metalový vršek. Napadlo mně, že když to budu spravovat kladivem, bude to dělat velký humbuk. A tak jsem se zase vrátil do domů Goldenhosuerových. Vyzkoušel jsem svůj gong. Fungoval perfektně. Zvědavý kluk odešel ze svého pokoje a tak jsem tam mohl konečně prozkoumat. Nic zajímavého jsem nenašel, jenom můj zrak upoutala ležící na zemi konzole, asi Playstation. Ale rychle jsem opustil pokojík, protože kluk se mohl každou chvíli vrátit.
Byl jsem zvědavý, na co přišel doktůrek, když analyzoval mnou přinesené věci. Řekl mi, že oba předměty mají vysoce rozvinutou technologii. Takovou technologii, jakou zatím zde na Zemi vůbec neznáme! Přívěšek slouží pro přemísťování mezi dimenzemi. Asi Ben byl přenesen do jiné dimenze, bohužel Doktůrek neznal frekvenci, aby mohl otevřít bránu do této dimenze. Podařilo se mu však sestrojit přístroj, kterým může hledanou frekvenci zjistit. Měl jsem ho použít na místě činu, takže jsem se rychle vypravil do ToysnU, abych mohl co nejrychleji pomoci Benovi.
Únos
„Kde to jsem? Co to je?“ ptal jsem se sám sebe. Místo hraček a pana Arnolda tady byl jenom robot s podivnou hlavou, který chodil tam a zpátky, jako by něco hledal. Nehledal, hlídal a k tomu ještě jedinou cestu ven. Všiml jsem si totiž, že se nacházím v malé cele. Protože mi z těch změn šla hlava kolem a taky jsem tady neměl nic jiného na práci, šel jsem si lehnout.
Říká se: „Jak si usteleš, tak si lehneš!“ když jsem se tak prohrabával dekami, našel jsem tam poznámku se zprávou vězně (můžu to tak nazvat, protože jsem se teď právě takhle cítil), který tady byl přede mnou. Sděloval, že k úniku použil ventilační tunel. Rozhodl jsem se, že než uteču, popovídám si se strážným. Možná se dozvím, co mně čeká venku. Zjistil jsem, že mě uvěznili ve městě jménem Robopolie, kterým vládne velký imperátor. Podelším rozhovoru mi prozradil, že má na Zemi svoji holku – nic zvláštního, vždyť robot je taky člověk. Jenže za chvíli jsem se nestačil divit, byla to herní konzole, kterou vlastnil Charles Goldenhouser. Myslel jsem, že mi oči vylezou z důlků – Charles, ten sousedovic kluk, byl majitelem Ralphovy dívky… Protože jsem Charlese znal, přislíbil jsem strážnému pomoc. Byl tak milý, že mi dal multifunkční švýcarský otevírací nožík z nerezivějící oceli. Výborně, tuhle věcičku jsem ve své kolekci ještě neměl.
Při konverzaci jsme úplně zapomněli vnímat čas. Byli jsme přerušeni pozváním k výslechu. Dvě robotí gorily mě přivedly před trůn velkého imperátora, jehož jméno mi nějak uniklo. Vyšlo najevo, že chce ovládnout několik dimenzí jeho vyslanec na Zemi byl… CHARLES!!! Když jsem se vrátil na místo mého prozatímního odpočinku, rozhodl jsem se pro použití velmi praktického dárku. Nečekal jsem ani minutu déle a odšrouboval mříže a za uši rvoucího hukotu sirén jsem se dostal ven.
Konečně svobodný, myslel jsem si a vydal jsem se do pubu (takovou událost je třeba oslavit). Po krátké konverzaci s barmanem jsem si šel sednout ke stolku s místním štamgastem. Chlapíkovi nebylo příliš do řeči a tak jsem mu zkusil sebrat flašku. Bohužel, hlídal ji jak oko v hlavě. Zklamaný jsem zašel opět za barmanem. Dověděl jsem se, že tenhle notor byl hvězdou punkrocku – Johnny B. Goose. Imperátor tuhle muziku nesnášel a tak zakázal Johnnymu tvořit v těchto zeměpisných šířkách. Smutný muzikant propadl návyku a nic mu už nemohlo pomoct. Hmm… co já vlastně dělám v tomhle prostředí? S touto myšlenkou jsem vypadl ven z lokálu a vydal jsem se do blízkého obchodu.
Po nepovedeném pokusu navázat kontakt s prodavačem, jsem se rozhodl darovat mu svůj dřevěný náhrdelník. Tento krok nebyl až tak nesmyslný jak se zdálo, v Robopolii totiž bylo dřevo velice vzácnou surovinou. Za náhrdelník jsem dostal 2000 kreditů. Jde se nakupovat, broukal jsem si tiše a sbalil plechovku, dva díly brnění a hodinky.
Když jsem vyšel z obchodu, zkoušel jsem to s řidičem kosmického taxíku, ale ten prý mohl udržovat kontakty jenom s „plechovými mozky“. Nemajíce už komu předkládat své názory, jsem uviděl na chodníku sedícího lumpa. Tento olejoholik mi byl schopen za láhev pitiva dát svou mapu města.
No jo, ale kde teď vzít olej? Urputně myslím, až jsem si vzpomněl, že někde v místech, kde jsem opustil celu, ležel barel plný oleje. Abych pravdu řekl, moc se mi zpátky nechtělo, zvlášť kvůli statné stráži stojící hned vedle. Přes mé obavy šlo vše hladce a podařilo se mi načepovat plnou plechovku. Nebyl však té nejlepší kvality a tak mě napadlo, abych jej vyměnil Johnnymu z pubu, snad to nepozná. Podařilo se, prvotřídní drink jsem dal Howardovi, který mi zato daroval mapu Robopolie a naučil mě s ní zacházet.
Pomocí plánku jsem se odebral k doktorovi. Věděl jsem, že se musím převléknout do skafandru a jak se ukázalo v doktorově ordinaci, jenom on mi mohl pomoci. Po delším rozhovoru mi přikázal, abych připravil jeho ordinaci k zákroku. Spuštění lampy a vyzdvihnutí křesla nebylo nic těžkého, stačilo přehodit páky na levé stěně ve správném pořadí. Potíže jsem měl až s mechanizmem na pravé straně. Páka, která jej měla spustit byla ulomená. Smutný jsem se toulal po celém městě a vzpomněl jsem si, že na dně plechovky s olejem, kterou jsem nechal punkrockovému umělci, ležela nějaká věc. Ani jsem nečekal, že bude tak dobře sedět na místo chybějící části. Když jsem přepnul poslední páku, oznámil jsem doktorovi, že je vše připraveno k zákroku. Operace nebolela, utrpěla snad jen moje pýcha, protože jsem po zákroku vypadal jako sardinka, která se pokouší dostat ven z plechovky. Převlečen za robota jsem se vydal za taxikářem.
Řidič Bernie se ze začátku ošíval a nechtěl mě nikam zavézt, ale když jsem mu ukázal nedávno koupené hodinky, dal si říct. Ukázal jsem mu mapu a přikázal jet do detektivní agentury. Tam jsem potkal Artura. Duch byl toho názoru, že nejlepším východiskem z celé situace je sebevražda, s čím jsem samozřejmě nesouhlasil. Přesvědčil jsem ducha, aby se přenesl do pozemské dimenze a informoval Franka o tom, co se se mnou děje. Po důkladném prohledání celé místnosti jsem ze skříně vzal noviny, z postele comicsy a opustil jsem pokoj.
Pomoc
Když jsem tak stál a uvažoval, co se děje s mým přítelem Benem, objevil se najednou Artur. Doktůrek neviděl ducha, takže se věnoval své práci. Mezitím jsem se dozvěděl, že Ben si neužívá s dívkami, ale byl unesen do dimenzi robotů a potřebuje konzoli, kterou mělo to dítě v domu Goldenhosuerových, protože, jak známo, ta konzole je dívkou jednoho z robotů v tamté vzdálené dimenzí. Znělo to divně ale zajímavě. Když Doktůrek se dozvěděl, že robot zůstává v telepatickém kontaktu ze svou milovanou, přikázal mi přinést tu konzoli. Díky ní bychom měli zjistit přesnou frekvenci hledané dimenze.
Rychle jsem šel do továrny na hračky, abych použil zařízení vynalezené Doktůrkem. Když jsem to udělal a zanesl jsem to Doktůrkovi, tak mi dal klíč, kterým jsem mohl otevřít vstup do jiné dimenze. Brána pro vstup byla v garáži, jenom pořád jsme neznali přesnou frekvenci dimenze. Musel jsem ještě získat tu konzolu. A tak jsem opět navštívil domov rodinky Goldenhosuerových. Použil jsem opět ten sám způsob, jak dostat dítě ven z pokoje. Zde chci upozornit, že tady je ten v úvodu popisovaný bug (chyba) programu. Pokud vám nepůjde udělat randál, hru uložte a zkuste znova ji nahrát, pak by to mělo fungovat všechno v pořádku. A tak jsem sebral konzoli a zanesl ji Doktůrkovi. Ten zjistil frekvenci a udělal kalibraci klíče. A tak jsem konečně šel do garáže a použil klíč. Ukázala se brána a tak jsem do ní vstoupil. To jsem ale nevěděl, že roztržitý Doktůrek místo číslo dimenze naklepal do počítače číslo své dívky.
Comics Rulez
Byl jsem v lese. Průchod branou byl pouze v jednom směru. Trochu mně zarazilo, že na místo abych byl v dimenzi robotů, jsem se objevil v dimenzi nějakých kreslených nestvůr. Asi něco nebylo v pořádku. No nic, musím jít dál. Po několika metrech jsem narazil na celnici. Hlídal ji nějaký potkan, který měl „íkvé“ tykve. Po dlouhém a namáhajícím rozhovoru mě konečně pustil dál. A tak jsem se dostal do města. Bylo zde několik obchodů, ale většina z nich byla zavřená. Jediný fungující obchod byl pouze optik, ale ani tam jsem nemohl nic koupit, protože jsem neměl peníze a poslední brýle již stejně byly zamluvené. Když jsem opustil obchod, hledal jsem v poštovní schránce, na rohu ulice, taková malá věc, co do ní lidí strkají psaníčka ze dvou stran, z jedné smutná a z druhé veselá. Byl v ní dopis, ale nemohl jsem ho vytáhnout, tak dlouhé ruce zase nemám. Taky jsem se všiml, že i v této dimenzi se nachází agentura 6th Sense Investigations, bohužel ale měli zavřeno a tak jsem sebral jenom papírek co byl na dveřích a také ten, co ležel na zemi. Oba dva jsem si přečetl, i když jsem tomu zatím moc nerozuměl. Postupoval jsem dál do centra. Tam mě najednou chytil policista Henry, který mě hned měl za nezaměstnaného, protože jak jsem zjistil, být nezaměstnaný v tomto městě je trestné! Rozhodl jsem se navštívit městský park, bohužel jsem neměl potvrzení, že jsem pracující a tak jsem nemohl se jít relaxovat do přírody. Musel jsem se vrátit zpět do centra. Hledal jsem vchod do klubu Nezaměstnaných. A tak jsem zazvonil na jeden zvonek u dveří, uslyšel jsem zvuk, který vycházel z pomníku hotdoga. Pohovořil jsem s ochrankou domu. Pokud jsem chtěl jít dál, musel jsem odpovědět na otázky. Bohužel jsem na ani jednu nevěděl odpověď, ale moje chytrost a herectví mi pomohlo.
A tak jsem se dostal dál do klubu. Klub nebyl moc pořádný. Pohovořil jsem s bývalým bankéřem, Mr. Peanutsem, který byl jeho zakladatelem. Slíbil mi, že mi pomůže, pokud ale mu přinesu jeho oblíbenou desku, kterou zapomněl v bankovním sejfu. Kdo mi pomůže, bude Brad Pig, který je momentálně zavřený v base. Ještě jsem prozkoumal klub a vzal si pouze černý spray a flašku se špuntem.
Teď jsem šel na okrsek místní policie. Použil jsem zvonek, aby na mě ta krasavice za psacím strojem hodila očkem. Pohovořil jsem z ní a zjistil, že miluje strážníka, který se jmenuje Pokey. Tak jsem zašel za ním. Seděl na křesle a trošku dřímal. I s ním jsem pohovořil a zjistil, že on tuto ženskou přímo nenávidí. Šel jsem opět za sekretářkou a cestou jsem sebral nůžky a lepidlo. Řekl jsem jí, že Pokey ji přímo miluje a následně jsem zase Pokeymu řekl, že sekretářka Shirley chce s ním být na věky. Chudák Pokey mi řekl, že do Shirley se zamiloval sám starosta města. Když jsem to řekl Shirley, úplně zapomněla na strážníka a zamilovala se do starosty. Šťastný Pokey usnul a tak jsem mu nůžkami odťal klíče, nic jiného :).
Představil jsem se vězňovi jako přítel pana Peanutse a zeptal jsem se, jestli by mi pomohl. Brad slíbil mi pomoc, pokud ho dostanu z věznice. A tak jsem použil klíč a otevřel dveře. Teď byl pouze problém, jak dostat vězně ven, aby ho neviděla Shirley. Použil jsem vedle visící plášť a domluvili jsme si schůzku před bankou.
Brad naštěstí přišel, ale vzpomněl si, že potřebuje hodiny. Tak jsem musel zpátky na policejní stanicí a sebral jsem tam hodiny, které byly na stěně vedle spícího Pokeye. Brad byl s hodinami evidentně spokojen, namontoval je na dveře banky a pak banku „otevřel“. Moc teda z ní nezůstalo. Dostal jsem se přes hromadu haraburdí až k sejfům, jenže jsem neměl časový zámek na sejf. Prohledal jsem trosky a našel nutnou část. Otevřel jsem sejf a našel pouze klíč. Naštěstí klíč pasoval do jedné ze skříní. I tu jsem ji otevřel a našel oblíbenou desku pana Peanutse. Když jsem opouštěl ruiny nebo-li bývalou banku, zkusil jsem vytáhnout dopis z poštovní schránky pomocí lepidla. Bohužel jsem si polepil i prsty, ale podařilo se mi vytáhnout dopis. Otevřel jsem jej a přečetl, i když byl adresován někomu jinému. Psal tam strážce parku, že chce bundu a sluneční brýle.
A tak jsem zašel do optika a černým sprayem jsem postříkal brýle. Prodavač brýlí Glen zrovna neskákal radosti, ale aspoň jsem si mohl prohlédnout jeho knížku, kde zapisoval denní tržby. Co bylo divné, je to, že i když v obchodě nebylo co koupit, měl plno zápisků, jak prodává a jak perfektně prosperuje. Ha, třeba odhalit podvodníka. A tak jsem rychle s knížkou utíkal za Henrym, který seděl zamaskován na stromě. Asi se moc dívá na vojenské filmy. Když se to Henry dozvěděl, šel zatknout nebohého podvodníka. Já jsem to využil k tomu, že jsem sebral ty černé brýle.
Šel jsem do parku. Dal jsem strážníkovi parku jeho dopis a postěžoval si na českou poštu. Pak jsem si s ním pokecal a dal mu ty černé brýle. Strážník byl velice rád. A když nic neviděl, sám jsem si otevřel bránu tlačítkem na zdi. V parku nebylo nic zajímavého, kromě fontány. Vrátil jsem panu Peanutsovi jeho oblíbenou desku a ten zavolal lišáka Fricka, který byl majitelem detektivní agentury v této dimenzi. Popovídali jsme si o těžké práci detektivů. Taky mi prozradil, že zkoušel dostat svoji klientku-robotici do jiné dimenze, bohužel nevěděl jak dál, tak teď hraje pořád jenom triliárd. Bohužel mi moc nepomohl, i když jsem na něj hodně spoléhal.
Když jsem opouštěl tenhle lokál, objevil se najednou Artur. Poradil mí, jak se můžu dostat z této dimenze. Jedinou věc, kterou jsem měl udělat bylo, abych udělal tak, aby voda ve fontáně přestala téct, protože duchy nemají rádi vodu. To je snadné, strčil jsem do otvoru špunt z nedávno nalezené flašky v klubu Nezaměstnaných. Vrátil jsem se informovat Artura, že všechno je OK. Duch se domluvil se mnou v parku. tam jsem taky setkal „robotici“, o které mi vyprávěl Frick. Jmenovala se Sally. Po krátkém rozhovoru s ní jsem se dozvěděl, že do této dimenze byla poslána za trest skrze vládce robotů. Dal jsem jí konzoli, aby jí dala mému asistentovi, čili Benovi. A tak potom Artur přenesl Sally do dimenze robotů a mně na sladkou a milovanou Zem.
Úklady
Když mě taxikář přivezl zpět, potkal jsem „robotici“, která se představila jako Sally. Dověděl jsem se, že viděla s Frankem v jiné dimenzi. Hmm… zajímalo by mně, co tam můj kámoš asi dělal. Žádnou odpověď jsem nenašel a tak jsem pokračoval v rozhovoru s robotem-ženou. Měla pro mě konzoli od Franka a svěřila se mi, že chce svrhnout imperátora. Aby to mohla udělat, musela se dostat do paláce. A aby to vše bylo možné, měl jsem odvést pozornost stráže.
Vydal jsem se do míst, kde jsem opustil celu. Tentokrát jsem promluvil s robotem, který mě hned odvedl do mně už známé místnosti. Teď jsem už mohl dát konzoli Ralphovi. Výměnou za to mi nabídl pomoc. Slíbil, že mě zavede k hlavnímu počítači.
Nemeškal jsem a vydal jsem se taxíkem do počítačového centra, kde už na mě netrpělivě čekal Ralph. Imperátor si zřejmě trochu hrál, přerušil přívod energie k hlavnímu počítači a ohrožoval tím celé město. Musel jsem převést proud do centrální jednotky a její paměti. Na jednom z monitorů jsem našel vypsané různé dimenze, do kterých bylo možno se přenést. Jako na potvoru tam má rodná Země nebyla. Je čas dát se do práce, pomyslel jsem si a začal jsem zachraňovat vesmír.
Nejdříve jsem přepnul ovladač v pravém horním rohu pokoje, stálo mě to dost sil, ale nakonec to vyšlo. Přešel jsem k ovladačům níže a zatáhl jsem za páku. Hmm, jednou to nestačilo, ale po třetím pokusu se rozsvítilo modré světlo. Rozhlédnul jsem se a hele, terminál běžel (ne že bych pochyboval o svých technických schopnostech, ale člověk nikdy neví). Přistoupil jsem k přepínači vedle skříně s nějakými podivnými věcmi. Napadlo mě, že ta skříň sprovozňuje hlavní paměť počítače. „Takže teď je čas to zkusit,“ řekl jsem si a zapnul jsem páku. Došel jsem k monitoru, na kterém teď byly vypsané všechny dimenze, k mé nepopsatelné radosti taky matička Země. Exit, neboli východ z této dimenze se nacházel v detektivní kanceláři. Vedle nápisu Země jsem zahlédl číslo 4273, neměl jsem ani potuchu co by to mohlo znamenat (snad letopočet, který tam teď je?). Uviděl jsem stojan s osmi knoflíky a intuitivně (tuhle metodu používám skoro pořád, asi proto, že se tak jmenuje naše firma, a nebo je to obráceně?) jsem vyťukal pořadí čtvrtý, druhý, sedmý a třetí. Zdánlivě se nic nedělo, protože jsem zapomněl na enter (dost dobře nevím proč ho tam dávají, ale je to asi kvůli bezpečnosti, mohl bych se třeba octnout úplně někde jinde). Potvrdil jsem volbu a rozsvítilo se zelené světlo. Usoudil jsem, že to bude asi dobře, otevřel jsem dveře a vyšel ven.
Využitím taxíku jsem se dostal do detektivní agentury, kde jsem použil platformu, která, jak jsem v duchu doufal, mě měla přenést na Zem. Objevil se Artur, pogratuloval mi a slíbil, že se potkáme na Zemí.
Zpět na Zemi
Když jsem se vrátil na Zem, hned jsem se vydal k Doktůrkovi. Vyprávěl jsem mu všechna dobrodružství, která jsem zažil (vlastně kvůli němu). Vědec se mi omlouval za svou chybu, kterou udělal při nastavování frekvence, když se z ničeho nic objevil… BEN! Neuvěřitelné, že se dostal do naší dimenze. Zvědaví, jak to vůbec udělal, jsme poslouchali jeho vyprávění. Když skončil a přemýšleli jsme spolu, jestli se Ralphovi a Sally podaří svrhnout diktátora, ozval se můj mobilní telefon (zřejmě mi dotyčný chtěl zavolat už dříve ale obávám se, že pokrytí v jiných dimenzích ještě není dostatečně vyvinuté). Volal pan OCheeser, majitel výrobny sýrů… jeho továrnu ovládly obrovští hlodavci! Takže máme další kšeft. Bene, do práce!
O tom, jestli a jak se Ralph vypořádal s vládcem dimenze robotů a také proč se na Zemi objevily přerostlé krysy, se můžete dovědět na konci hry 6th Sense Investigations. Přejeme hezkou zábavu!
