Vzkaz v azbuce na americkém čipu: Trollení studené války

Abychom pochopili, proč byl vzkaz na čipu CVAX tak významný a proč se Sověti namáhali s jeho krádeží, musíme nejprve pochopit postavení společnosti DEC v 70. a 80. letech. V té době byl počítačový svět bipolární. Na jedné straně stála IBM („Big Blue“), korporátní gigant ovládající svět bank a velkých úřadů svými sálovými počítači. Na straně druhé stála DEC, vedená Kenem Olsenem, která představovala „hackerskou“ alternativu. Byla to firma pro inženýry, vědce a univerzity. DEC se proslavila svými minipočítači řady PDP (Programmed Data Processor). Tyto stroje byly menší, levnější a interaktivnější než monstra od IBM. Avšak v polovině 70. let narazila řada PDP-11 na své limity, zejména v oblasti adresování paměti (16 bitů omezovalo paměť na 64 KB). Odpovědí DEC byl projekt „Star“, který vyvrcholil v roce 1977 uvedením architektury VAX (Virtual Address Extension).

„Software přichází z nebe, když máte dobrý hardware.“Ken Olsen, zakladatel Digital Equipment Corporation

První model, VAX-11/780, nebyl jen evolucí; byla to revoluce. Nabízel 32bitovou architekturu v době, kdy většina konkurence (včetně rodících se mikropočítačů) stále zápolila s 8 nebo 16 bity. To znamenalo, že VAX mohl adresovat až 4 GB virtuální paměti – v roce 1977 nepředstavitelné množství, které otevíralo dveře komplexním simulacím, CAD systémům a databázím, jež dříve nebyly možné. VAX-11/780 se stal „zlatým standardem“.

Jeho výkon (cca 1 milion instrukcí za sekundu v závislosti na typu operací) definoval novou neoficiální jednotku výkonu: 1 VAX MIPS (nebo VUP – VAX Unit of Performance). Po celá 80. léta se výkon všech ostatních počítačů měřil poměrem k tomuto stroji. Důvodem, proč byl VAX tak cenný pro Sověty, nebyl jen hardware, ale především software. Architektura VAX byla navržena s důrazem na tzv. ortogonalitu instrukční sady. To znamenalo, že jakákoli instrukce mohla použít jakýkoli režim adresování. Pro programátory a autory kompilátorů to byl sen.

Svatý grál

VAX byl typickým představitelem architektury CISC (Complex Instruction Set Computer) s obrovským množstvím instrukcí implementovaných v mikrokódu, včetně operací pro polynomy či fronty. Na VAXu běžel operační systém VMS (Virtual Memory System), který byl považován za jeden z nejstabilnějších a nejbezpečnějších systémů své doby. Současně se na VAXech masivně rozšířil operační systém UNIX (zejména verze BSD).

Pro Sovětský svaz představoval VAX „svatý grál“. Sovětský softwarový vývoj byl v krizi, trpěl klasickým nedostatkem standardizace a kvalitních nástrojů. Získání hardware, který by byl kompatibilní s VAXem, znamenalo okamžitý přístup k tisícům aplikací vyvinutých na Západě – od vědeckých knihoven po nástroje pro návrh čipů. Sovětští stratégové nechtěli vyvíjet vlastní software; chtěli ukrást hardware, který by spustil ten západní.