onEscapee

Nejdřív přišli. Říkali, že jsou přátelé. Pak se začali ztrácet lidé. Samí mladí silní muži… beze stopy. Kdo jsou? Proč jsou tu? Co s námi udělají? A co je tohleto za šramot Je tam někdo? (buch!)

No je to neuvěřitelné, ale stalo se to! Spousta ohlašovaných projektů pro vánoční trh nevyšla (Forgerten Forever apod.), ale Sadeness Software dostál svým slibům a trhák všech trháků je tady. Po celých čtyřech letech, kdy jsme měli možnost začít hrát a v bezesných nocích řešit hádanky legendárního Flashbacku se objevuje jeho nepřímý následovník onEscapee, maďarského týmu Invictus. Jen na málo projektů se celá amigistická veřejnost těšila a nervózně poklepávala prstíky, jako právě na tento, Kdo měl to štěstí a stáhl si z Aminetu demo, měl už tu možnost pokochat se prvníma dvěma úrovněmi. Kdo ne, má možnost to napravit díky našemu cover CD, které obsahuje dokonce ještě větší demoverzi.

Dá se říci, že OE je skutečně důstojným nástupcem, neboť skýtá několik prvků, které jsou téměř shodné a navíc obsahuje věci, které ve Flashbacku chyběly. Mezi to, co zůstalo, patří perfektně animovaná do všech pohybových detailů rozkreslená postava hrdiny, který je však o něco větší a má více pohybů. Navíc má možnost se pohybovat nejen ve 2D prostředí, ale je s ní možné chodit do prostoru, do tajných chodeb nebo plavat v jezeře (obzvlášť povedený efekt). Jako obvykle používá pro akční sekvence pistoli, která však oproti klasice není k dispozici okamžité, ale je nutné si ji vysloužit (hnusný pavouk ji jen tak nedá). Ke standardním pohybovým kreacím patří samozřejmě chůze, běh, kotouly, přískoky, šourání a kdoví co ještě.

Největším překvapením je grafika.

Nejen její kvalita, která je v některých lokacích ještě lepší než Flashback, ale její různorodost a přítomnost spousty animací. Ani jedna z lokací není bez toho, aby se něco nehýbalo. Ještě k tomu jsou veškeré důležité akce (a že jich není málo) prokládány full screenovými animacemi (sbírání věcí, prohlížení, umírání). Parádní je také to, že např. každá hrdinova smrt má jinou animaci. Vzhledem k množství situací, kde je možné zemřít, je to neuvěřitelné množství. A aby toho nebylo málo, tak je třeba se zmínit o zvuku. Ten už při prvních snímcích úvodního intra udeří na vaše bubínky a máte-li výkonnou aparaturu, zaručuju vám, že budete mít husí kůži. Průvodní píseň (zpívaná), je jakoby vystřižená z nějakého alba gotických Sisters of Mercy nebo něčeho podobného. V samotné hře pak dokonalost zvukového mistra Invictusu dosahuje takových kvalit, že je to až neuvěřitelné. Stereo efekty by samy o sobě nebyly ničím zvláštním, ale ztišování a zesilování zvuků v závislosti na poloze hrdiny, to mi vyrazilo dech. Skutečné skvělá práce!

S radostí kvituji, že se už u třetí hry v tomto čísle recenzované dá ukládat pozice kdykoliv během hry. Ve hrách, jako je tato, to každý přivítá, neboť smrt číhá doslova na každém kroku. Pro snadnější orientaci jsou zapsané pozice znázorněny graficky, takže není nutné si sejvy popisovat: u řeky, před skálou a tak podobně.

Klasické ovládání klávesnicí je doplněno i možností hrát CD 32 joypadem, díky němuž hra sice získá na konzolovitém charakteru, ale je to mnohem pohodlnější. A ještě něco ke grafice: OE běží v mnoha rozlišeních, včetně podpory karet Cybervision. A musím říce, že na Multiscan monitoru to vypadá ještě o mnoho lépe než na televizi.

Co dodat? Nic, stačí jen a jen jásat. Mám velkou radost, že jsme se dočkali takových skvostů jako je Final Odyssey a OE. Doufejme, že tenhle slabý deštík super her bude nadále houstnout.

Jay Tee