- Úvod
- Rebel proti modrému obru
- Anatomie sovětské technologické závislosti
- Strategický význam pro vojenský komplex
- COCOM, operace Exodus a zrádce
- Pašerácká síť Richarda Müllera
- Thriller v Hamburku – Případ lodi Elgaren
- Vzkaz v lahvi z křemíkového moře
- Lingvistické nedorozumění
- Sovětská odpověď – mikroprocesor K1839
- Od studené války ke GLONASSU
- Osudy aktérů
- Závěr
COCOM, operace Exodus a zrádce
Západní země si byly vědomy, že prodejem technologií de facto vyzbrojují svého nepřítele. Proto vznikl COCOM (Coordinating Committee for Multilateral Export Controls). Tato organizace se sídlem v Paříži koordinovala embargo na strategické zboží. Seznam zakázaného exportu do zemí RVHP zahrnoval vše od pokročilých slitin po počítače s výkonem nad určitou hranici. VAX-11/780 byl na tomto seznamu velmi vysoko.
Klíčový moment, který změnil pasivní obranu Západu na aktivní protiútok (včetně našeho vzkazu na čipu), přišel na začátku 80. let z nečekaného zdroje. Plukovník KGB Vladimir Vetrov, kódovým jménem „Farewell“, začal francouzské rozvědce DST (a následně CIA) předávat tisíce tajných dokumentů. Vetrov odhalil kompletní strukturu sovětského programu krádeží technologií. Předal seznamy „nákupů“, jména agentů a co je nejdůležitější – seznamy západních firem a zrádců, kteří se Sověty spolupracovali.
Díky Vetrovovi se CIA a západní vlády dozvěděly, že Sověti mají plány na ukradení architektury VAX ještě předtím, než se DEC pustil do miniaturizace CVAX. Reakcí administrativy Ronalda Reagana bylo spuštění Operace Exodus v roce 1981. Byla to masivní mobilizace americké celní správy (U.S. Customs Service). Cílem bylo ucpat díry na hranicích. Celníci dostali bezprecedentní pravomoci a zdroje.
- Inspekce: Týmy celníků začaly fyzicky kontrolovat tisíce kontejnerů opouštějících USA.
- Školení: Inspektoři se učili rozeznat počítačové komponenty od „náhradních dílů k traktorům“, jak byly často deklarovány.
- Mezinárodní spolupráce: USA tlačily na neutrální země (Švédsko, Švýcarsko, Rakousko), aby zpřísnily své zákony o reexportu.
Do roku 1983, kdy došlo k incidentu s lodí Elgaren, zabavila Operace Exodus více než 2 300 ilegálních zásilek v hodnotě téměř 150 milionů dolarů. Ale to byla jen špička ledovce.
Pokročilá kapitalistická technologie
Seznamy zakázaného zboží měly tisíce stran a pravidelně se aktualizovaly (tzv. Industrial List, Munitions List a Atomic Energy List).
Většina omezení se neřídila jen názvem produktu, ale technickými parametry (např. počítač, který zvládne více než X operací za sekundu).
Strategické počítače a Mainframy
Toto byla nejhlídanější kategorie. Tyto stroje byly nezbytné pro výpočty jaderných reakcí, kryptografii, balistiku raket a předpověď počasí.
- DEC VAX-11/780: Byl to standard pro vědecké výpočty. SSSR a země RVHP vynaložily obrovské úsilí na jeho pašování a následné kopírování (v Československu a bloku se klony vyvíjely v rámci programu SMEP).
- Superpočítače Cray (např. Cray-1): Absolutní špička. Byl schopen simulovat hydrodynamické procesy při jaderném výbuchu. USA hlídaly každý vyrobený kus a i spojenecké země (např. Francie) musely podepisovat přísné protokoly o jejich využití.
- CDC 6600: Navržený Seymourem Crayem, byl v 60. letech nejrychlejším počítačem světa. Jeho vývoz do SSSR byl nepředstavitelný, protože by okamžitě urychlil sovětský raketový program.
- IBM System/360 a System/370: Páteřní sálové počítače pro bankovnictví a správu dat. Východní blok je klonoval pod názvem JSEP (Jednotný systém elektronických počítačů), v Československu se vyráběly jako sálové počítače řady EC (např. EC 1040).
- Control Data Corporation (CDC): Počítače jako CDC 6600 nebo Cyber série. Byly extrémně výkonné a jejich prodej byl blokován, aby neposílily sovětský jaderný program.
Mikroprocesory a čipy
Zatímco Východ uměl stavět velké železo, v miniaturizaci tradičně zoufale zaostával. Západní čipy byly klíčové pro naváděcí systémy střel a avioniku stíhaček.
- Intel 8086, 80286, 80386: Základní procesory pro PC. Do zemí RVHP se směly vyvážet až s několikaletým zpožděním, kdy už na Západě byly považovány za zastaralé.
- Motorola 68000: Čipy používané v grafických stanicích a vojenských aplikacích.
- Paměťové čipy (DRAM): Pokročilé paměti s vysokou hustotou záznamu byly přísně regulovány.
Výrobní stroje (Klíč k soběstačnosti)
Západ věděl, že nestačí zakázat čipy, musí se zakázat stroje na jejich výrobu. Pokud by Sověti získali tyto stroje, mohli by si čipy vyrábět sami.
- Fotolitografické stroje: Zařízení pro „tisk“ obvodů na křemíkové desky (např. od firmy Perkin-Elmer).
- Měřicí přístroje: Vysoce přesné osciloskopy a spektrální analyzátory (např. značky Tektronix nebo Hewlett-Packard).
- Víceosé CNC obráběcí stroje: Toto vedlo k jednomu z největších skandálů studené války.
Případ Toshiba-Kongsberg (1987): Japonská Toshiba a norský Kongsberg tajně prodaly SSSR pokročilé frézy řízené počítačem. Sověti je okamžitě použili k výrobě tišších lodních šroubů pro jaderné ponorky. Do té doby byly sovětské ponorky hlučné a snadno detekovatelné. Po tomto importu se staly mnohem nebezpečnějšími.
Materiály a další technologie
- Uhlíková vlákna a kompozity: Nezbytné pro letecký průmysl (lehčí a pevnější stíhačky).
- Pokročilé slitiny: Materiály odolné extrémním teplotám pro tryskové motory.
- Kryptografický hardware: Zařízení pro šifrování komunikace.
- CAD/CAM Software: Programy pro počítačem podporovaný návrh (design letadel, aut, zbraní).
Jak to obcházely země RVHP?
Protože tyto technologie byly nedostupné, vznikl celý systém průmyslové špionáže a pašování.
- Reverzní inženýrství: Rozvědka získala jeden kus (např. procesoru Intel), vědci jej pod mikroskopem zbrousili vrstvu po vrstvě a snažili se pochopit zapojení, aby vyrobili kopii (v SSSR např. procesory řady K1810).
- Fiktivní firmy: Zboží se nakoupilo přes nastrčenou firmu v neutrální zemi (Švýcarsko, Rakousko) a poté se tajně převezlo za Železnou oponu.
Pašerácká síť Richarda Müllera
Proti byrokratickému aparátu COCOM a celníkům stáli tzv. „technobandité“. Nebyli to špioni v pláštích, ale bezskrupulózní obchodníci, kteří viděli v embargu příležitost k astronomickým ziskům. Sověti byli ochotni platit 3x až 5x vyšší ceny než trh. Králem těchto technobanditů byl Richard Müller, západoněmecký občan, který operoval jako fantom. Müller nebyl jen pašerák; byl logistický génius. Pro efektivitu vybudoval síť desítek nastrčených firem rozprostřenou po celém světě – od New Jersey přes Jižní Afriku až po Švédsko a Švýcarsko.
Müller samozřejmě nepracoval sám. Jeho klíčovými spolupracovníky byli další Němci, Volker Nast a Werner Bruchhausen. Volker Nast byl specialista na elektroniku a logistiku se sídlem v Hamburku. Byl zodpovědný za přebírání zásilek v Evropě a jejich „čištění“ pro další cestu na Východ. Nast byl již v roce 1976 obviněn z exportu zařízení na výrobu polovodičů do SSSR, ale zůstával v Německu mimo dosah americké justice. Werner Bruchhausen operoval přímo v USA (Silicon Valley), kde nakupoval technologie přes nastrčené firmy.
Müllerova síť využívala brilantní trik: trasu přes Jižní Afriku. Jihoafrická republika byla v té době sama pod mezinárodním embargem kvůli politice apartheidu. Země zoufale potřebovala technologie a na původ zboží se nikdo neptal. Navíc, americké úřady se primárně soustředily na export do Evropy, nikoliv do Afriky. Schéma fungovalo následovně:
- Nákup: Nastrčená firma v USA (např. v New Yorku) legálně koupila počítač VAX.
- Export: Počítač byl legálně (nebo s falešnou deklarací) vyvezen do Jižní Afriky fiktivnímu zákazníkovi.
- Obrátka: V Jižní Africe zboží ani neopustilo celní sklad nebo bylo okamžitě naloženo na jinou loď směřující do Evropy (Hamburk, Švédsko).
- Reexport: Z Evropy zboží putovalo jako „tranzit“ do neutrální země (Švédsko, Finsko) a odtud kamionem nebo lodí do SSSR.
