- Úvod
- Rebel proti modrému obru
- Anatomie sovětské technologické závislosti
- Strategický význam pro vojenský komplex
- COCOM, operace Exodus a zrádce
- Pašerácká síť Richarda Müllera
- Thriller v Hamburku – Případ lodi Elgaren
- Vzkaz v lahvi z křemíkového moře
- Lingvistické nedorozumění
- Sovětská odpověď – mikroprocesor K1839
- Od studené války ke GLONASSU
- Osudy aktérů
- Závěr
Thriller v Hamburku
V listopadu 1983, čtyři roky před uvedením čipu CVAX, došlo k události, která ukázala odhodlání obou stran. Americká celní správa dostala tip (pravděpodobně na základě odposlechů nebo informátora v Müllerově síti), že na palubě švédské lodi Elgaren se nachází „zlatá ryba“. Loď vyplula z Kapského Města a mířila do švédského Helsingborgu se zastávkou v Hamburku. Náklad? Ne jeden, ale hned několik kontejnerů obsahujících vysoce výkonný počítačový systém. Nešlo o běžný VAX-11/780, ale o mnohem vzácnější VAX-11/782.
VAX-11/782 byl duální procesorový systém (asymetrický multiprocessing). Dva procesory 11/780 sdílely paměť MA780. Tento stroj byl v roce 1983 absolutním vrcholem výpočetního výkonu dostupného pro komerční sféru (mimo superpočítače Cray). Jeho hodnota se pohybovala kolem 2 milionů dolarů. Pro Sověty měl cenu strategickou – byl ideální pro modelování jaderných výbuchů a trajektorií MIRV hlavic.
Případ lodi Elgaren
Loď Elgaren zakotvila v Hamburku a měla zde strávit pouze sedm hodin. Američtí agenti v Německu okamžitě kontaktovali místní úřady a žádali o zásah. Narazili však na německý právní formalismus. Hamburský soudce odmítl vydat příkaz k prohlídce, protože důkazy považoval za „nedostatečné“ a založené na domněnkách zahraniční rozvědky.
Čas běžel. Jeřáby v přístavu pracovaly. Elgaren se připravovala k odplutí. Pokud by loď opustila přístav, dostala by se do mezinárodních vod a následně do Švédska, kde by právní situace byla ještě složitější a zboží by pravděpodobně zmizelo na sovětské ambasádě nebo „diplomatickém kamionu“.
Američané a němečtí prokurátoři se v zoufalství obrátili na odvolací soud. Tříčlenný senát zasedl v mimořádném režimu. Z americké strany probíhalo horečné dokazování. Mezitím kapitán lodi Elgaren dostal pokyn k přípravě na vyplutí. Motory lodi naskočily. Rozhodnutí soudu přišlo v poslední chvíli. Odvolací soud zvrátil rozhodnutí nižší instance a vydal příkaz k zajištění nákladu. Policejní a celní člun vyrazil k lodi. Dorazili k boku Elgaren a vstoupili na palubu pouhých sedm minut před plánovaným zvednutím kotvy.
Zlatá ryba
Když celníci v Hamburku otevřeli tři zadržené kontejnery, našli přesně to, co hledali: kompletní systém VAX-11/782, rozložený na komponenty, pečlivě zabalený pro transport. Ale poté zjistili, že drama ještě nekončí. Uvnitř nalezli těžkou techniku – generátory a příslušenství o váze padesáti tun. Ale kde byl samotný mozek systému? Vyšetřování ukázalo, že pašeráci byli opatrní a zásilku rozdělili.
Další čtyři kontejnery se zbytkem systému (samotný „mateřský počítač“ VAX a klíčové komponenty) už tiše dopluly do švédského přístavu Helsingborg. Teprve tam, na základě horké linky z Washingtonu, švédští celníci tento náklad „zmrazili“ kvůli chybějící celní deklaraci. Celkem se jednalo o sedm kontejnerů s váhou přes 100 tun – šlo o největší záchyt v historii Operace Exodus.
Dokumentace nalezená u zásilky a následné vyšetřování odhalily šokující souvislosti. Zásilka byla spojena s aktivitami Commodora Dietera Gerhardta, velitele námořní základny Simonstown v Jižní Africe. Gerhardt byl ve skutečnosti dlouholetým sovětským špionem (pracoval pro GRU od roku 1962). Jeho zatčení v roce 1983 a následný soud (odsouzen za velezradu) pomohly rozkrýt jihoafrickou větev Müllerovy sítě. Gerhardt využíval své pozice k usnadnění tranzitu sovětského kontrabandu přes jihoafrické přístavy výměnou za sovětské zpravodajské informace pro Jižní Afriku.
Zadržení kompletního nákladu počítačů VAX – části v Hamburku a části ve Švédsku – bylo pro pašeráka Richarda Müllera tvrdou ranou, nikoliv však likvidační. Podle dobových zpráv se Müller v době záchytu ukrýval v Rakousku. Zatímco on zůstával na útěku, jeho společníci Volker Nast a Werner Bruchhausen byli ve Spojených státech obžalováni v nepřítomnosti. Nast čelil i starším obviněním, avšak tehdejší německé zákony neumožňovaly vydání občanů do USA pouze za porušení amerických exportních pravidel – muselo by jít o porušení i německého práva.
Zatímco někteří američtí prostředníci skončili s pokutami nebo krátkými tresty vězení, hlavní organizátoři jako Müller a Nast díky mezerám v mezinárodním právu a pobytu v Evropě spravedlnosti dlouho unikali. Müller, přezdívaný pro své obchody ‚Pan Miliony‘, v pašování technologií pokračoval i po incidentu s lodí Elgaren, jen s mnohem větší opatrností.
