MASTER BLASTER: Pixelová jatka pro pět sebevrahů

Už pár hodin vegetuju v místním baru, kde vzduch smrdí levným pivem, levnější pizzou a drahým hardwarem. Před sebou mám tu krémovou mrchu z mládí, Amigu 1200. I na dnešní dobu je to stroj, co má víc duše než všichni ti dnešní influenceři dohromady. Ale dneska tu nejsem, abych ji hladil po šasi. Dneska jsem tu, abych rozpoutal peklo.

Tohle není recenze. Tohle je pitevní zpráva. To, co na plátně běží, se jmenuje Master Blaster. Napsali to nějací „Alpha Brothers“, což zní jako krycí jméno pro dealery zbraní, a vydali to neXus Software jako shareware. V dokumentaci tvrdí, že je to klon Bombermana/DynaBlastera. Kecy. Bomberman je pro děcka a DynaBlaster nemá takový styl. Tohle je totiž simulátor genocidy v bludišti o rozměrech 19×15 kostek.

Jsem tu, abych vám řekl, jak to tam vypadá.

A není to moc hezký. Je to brutální, je to rychlý a pokud nemáte reflexy feťáka na dojezdu, chcípnete dřív, než stihnete říct „ÍÍÍÍHY!“.

„Oooh La La!“

Master Blaster

ŽELEZO PRO PĚT JEZDCŮ APOKALYPSY

Než se vůbec dostaneme k tý krvavé lázni, musíme si promluvit o železe. Protože hrát Master Blaster v pěti lidech potřebuje hardwarový hack.

Standardní Amiga má dva porty na joysticky. Dva. To stačí na duel, ale na válku? Ani náhodou. Aby se nás do tý řežby vešlo pět, museli jsme sáhnout po technologii, která by měla být zakázaná Ženevskou konvencí: Adaptér pro paralelní port. Do tohoto adaptéru připojíme zbylé dva joysticky. Pátý odvážlivec musí hrát na klávesnici.

KONFIGURACE SMRTI

Hned jak hru nahodíte, vyskočí na vás konfigurační obrazovka. Tady se podepisuje úmrtní list.

A bacha – pokud jedete na neregistrované verzi, hra vás vytrestá. Pustí do arény jen tři hráče. Chceš plnou palbu pro pět lidí? V tom případě si stáhni plnou verzi na Aminetu.

Tady si nastavujete, jak moc to bude bolet:

• Players & Wins: Kolik masa jde do mlejnu a kolikrát musíte přežít, abyste vyhráli.
• Monsters: Pokud vám nestačí, že po vás jdou kamarádi, můžete si do hry přihodit duchy. Další věc, co vás chce zabít.
• Timelimit & Shrinking: Tohle je pro labužníky. Můžete hrát na čas. A co se stane, když čas vyprší? Zapněte „Shrinking“. Hrací plocha se zmenšuje jak psí varlata v zimě a drtí všechno, co nestihne utéct.
• Fast-Ignition: Pro ty, co nemají trpělivost. Bomby na dálkové ovládání bouchají okamžitě. Žádná prodleva, prostě nefalšovaná instantní smrt.
• Wheel’o’Fortune: Kolo štěstí. Po každém kole se to roztočí a nějaký náhodný šťastlivec dostane minci. Je to taková menší charita v pekle.
• Shop: Tady utrácíte prachy, co jste si nahrabali ve hře, nebo jste si je nastavili hnedka od začátku (Startmoney). Za ně si nakoupíte bonusy do dalšího kola. Je to jediný moment klidu, než se digitální masomlejn rozjede nanovo.
• Hero: Každý hráč si může vybrat postavičku, se kterou bude eliminovat ostatní hráče.

A pak je tu ještě důležitá volba arény (Level). Chcete klasické ocelové zdi jako v Dynablasteru (Normal)? Nebo Empty – prázdnou planinu bez úkrytu, kde rozhoduje jen rychlost? A nebo Strange, což je labyrint, ve kterém se ztratí i váš orientační smysl.

„Friendly fire isn’t friendly“
Master Blaster

Můžete hrát jako vlci samotáři (Normal Mode), nebo si hrát na vojáčky v týmech (Team1/Team2). V týmu je to o něco bezpečnější – můžete chodit přes bomby parťáků. Ale bacha, vlastní výbuch vás zabije stejně spolehlivě jako cizí.

POPRAVČÍ KRONIKA

Moje postavička, malej parchant se zelenou hlavou, se pohne směrem ke zdi. Díky PAL normě to jede v plynulých padesáti snímcích za vteřinu. Žádné sekání. To je víc, než kolikrát za minutu mrkneš, když ti někdo drží nůž pod krkem. První bomba dopadá na zem. Cvak. Zuřivé klikání mikrospínačů je tak mechanicky uspokojivé, že by z toho měl Freud erekci.
Položím bombu. První stěna jde k zemi. Žádný sraní s animací – prostě explozivní dekomprese. A hned vidím první dárek. Boty. Rychlost. Najednou se po obrazovce míhám jako blesk, co si šlehnul kvalitní speed, a snažím se na startovní pozici najít co nejvíc dárků ve zdech.

„Hele, ty zelená svině, nech mi ten plamen!“ zaječí vedle mě Baywatch, kterej ovládá čínskýho panáka. „Tady máš plamen, ty tlustá nulo,“ procedím mezi zuby, nasypu okolo něj několik bomb a zmizím za rohem.

Baywatch nestíhá. Utíká. Ale je kurevsky pomalej, bomba ho sežehne na konci uličky. Výbuch v Master Blasteru je víc než jen grafika. Je to čistej chaos. Žlutá postavička zaječí a doslova zmizí. Vidím ty pixely – vypadá to, jak kdyby týpek rozjel večerní kalbu u horskýho slunce a zapomněl ho vypnout. Baywatch vzteky zahodí joystick a jde si před bar zahulit. Tři zbývají.

Master Blaster – Normal level

Master Blaster – Strange level

Master Blaster – Empty level

Všiml jsem si, že bratránek začal chaoticky blikat, je mi jasný, že chytl toho hnusnýho digitálního syfla. V tuto pokročilou hodinu už má v sobě dost piv a nedokáže si svůj mozek sesynchronizovat s nenadálým obráceným ovládáním. Proběhnu okolo něj, bez mrknutí oka nasázím několik bomb. Snaží se z jejich dosahu dostat. V jednu chvíli to vypadá, že mu to došlo a dostane se z toho, ale najednou se jeho postavička nelogicky otočí a běží k epicentru výbuchu jako zfetovanej mlynář. BUM! Zbývají poslední dva.

V aréně už nejsou skoro žádné zdi, i při pokusech sejmout ostatní se ten zbytek přeživších snaží zbylé zdi rozbít, aby našli další plameny a bomby. Ti pomalí chudáci, co zázrakem přežili doteď, zoufale shání ve zbytcích zdí poslední boty. Do tohoto baletu smrti pokládáme další a další bomby a vyhýbáme se výbuchům. Občas je tam tolik bomb, že to vypadá, jak když mateřskou školkou projde průjem.

Tahle hra je jako střílet z brokovnice v telefonní budce. Nikdo neuteče.Martin Flashback

Hratelnost je v této pokročilé fázi hry čistý chaos. Na obrazovce se děje tolik věcí, že lidský mozek nestíhá. Je to jako sledovat nehodu pěti kamionů v přímém přenosu. Výbuchy se řetězí. Jedna bomba odpálí druhou, ta třetí a najednou je celé bludiště v plamenech.

„Mám tě, ty zmrde!“ zařve zničehonic na celý bar alkoholem posilněný Karel. Vypálený Baywatch sebou u stolu leknutím trhne, jak kdyby do něj někdo nasypal celý zásobník. Karlovi zarudlé oči svítí pomstou, právě mě zahnal do rohu. Má v ruce dálkové ovládání a v mém okolí jsou jeho tři nálože.

Jenže já jsem během hry nahrabal tolik bot, jako bych vybílil vietnamskou tržnici, takže lítám neskutečnou rychlostí. Cestou s obřím štěstím seberu nesmrtelnost, až můj panák svítí jak sněhulák. První výbuch mi jen olízne trenky. Přežil jsem! S reflexy vyfetované mouchy zvládnu vykličkovat, položit bombu a na poslední chvíli zaplout do výklenku jedné z posledních zdí.

Milisekundu poté arénou otřese série explozí. Sežehnou všechno. I Karla, který v úžasu přestal hrát. Místo jeho očekávaného jekotu se ozve z reproduktorů kruté „ÍÍÍÍHY!“.

Karlova tvář zrudne. Jeho postavička se v Master Blasteru promění na jednu vteřinu do podoby kuřete, který spadlo do jaderného reaktoru. „To nebylo fér,“ zasyčí a kopne do sebe panáka vodky. „Slovo ‚fér‘ si najdi ve slovníku cizích slov, hned vedle ‚milosrdenství‘, Karle,“ odseknu a jdu po posledním soupeři.

A pak to přijde. Siréna. Ten hnusný, ječivý zvuk, který oznamuje příchod konce. Zapnul se „Shrinking“! Okraje arény se dávají do pohybu a mění se v nezastavitelný hydraulický lis. Ocelové bloky ukusují herní plochu v kruhu smrti řadu po řadě a s každým mechanickým zaduněním se náš svět zmenšuje. Jsme tam už jen dva, namačkaní na posledních metrech čtverečních, uprostřed obrazovky jako krysy v potápějící se lodi.

Poslední soupeř panikaří, vidím, jak se jeho postavička s fízlem cuká sem a tam, hledá bezpečí, které ale už neexistuje. Já ale neuhnu. S chladnokrevností řezníka pokládám poslední dálkově ovládané nálože přesně do středu té zmenšující se klece.

Nemá kam uhnout. Zleva se valí drtící zeď, zprava moje smrt. Vteřinu předtím, než by ho rozdrtil posouvající se kvádr, pouštím spoušť. BUM!

Nezabil jsem ho. Utekl. Sice nechápu jak, ale udělal chybu. V panice se namáčkl moc vysoko. Další řada ocelových bloků se právě dala do pohybu. Cvak. Zmizel pod lisem dřív, než stihl vykřiknout.

Z repráků se ozve to sladké, vítězné a zvrhle erotické „Oooh La La!“ a na obrazovce se vedle mojí postavičky objeví další vítězný pohár.

Joypad mi vyklouzne z ruky, která se třepe adrenalinem. Do krku obrátím zbytek piva, co už má teplotu ranní moči, ale chutná v tuhle chvíli jako nektar bohů. S úšklebkem sociopata si měřím ty čtyři zničené existence kolem stolu a vychutnávám si jejich nasranost.

V tomhle digitálním výběhu je místo jen pro jednoho alfa samce. A to jsem já, Master Blaster! Ale sláva je v této hře dočasná. Další kola téhle pecky jsou před námi a jedeme dál…

Historii Bomberman her od svého vzniku najdete v rubrice EXTRA.

Bomberman: Průkopník multiplayerové zábavy

MANUÁL PRO CVIČENÉ OPICE

Ovládání v této hře je opravdu jednoduché, primitivní, aby ho zvládl i opilec po lobotomii. Šipky na pohyb, tlačítko na bombu. P je pauza (když si potřebujete vyměnit plínu), ESC je pro sráče, co to chtějí zabalit, a M vypíná hudbu, což neudělá nikdo, jelikož svou Amigu si chráním jak mladou pannu.

ARZENÁL PRO MASOCHISTY

Co tuhle hru odděluje od mainstreamového hnoje, je její nekompromisnost a hračky, které vám dává do ruky. Zapomeňte na férový boj. Tady jde o převahu nad ostatními.

Tohle svinstvo můžeš najít při prohledávání rozbitých zdí, nebo si ho mezi herními koly zakoupit u místního dealera:

• Bomby: Můžeš jich pak sázet celou řadu, jako bys rozséval smrt na poli.
• Plamen: Dosah výbuchu se zvětší. Najednou tvoje bomba nečistí jen malý kousek, ale třeba půlku mapy.
• Bota: Zrychlí tvůj běh. Základ přežití. Bez bot jsi jen chodící terč. S více botami ale můžeš mít problémy s pohybem a budeš vesele nabíhat na věci, které nechceš sebrat.
• Dálkové ovládání: Jedna z nejoblíbenějších věcí. Položíš past a čekáš. Sleduješ, jak se ty krysy přiblíží, a pak… pustíš tlačítko. Sbohem.
• Hodiny: Zmáčkneš, položíš a držíš. Utečeš. Pustíš tlačítko. BUM. Časovaná smrt.
• Superman: Tohle mění pravidla fyziky. Můžeš tlačit cihlové zdi. Vidíš někoho za zdí? Opři se o zeď a rozdrť ho jako švába.
• Duch: Procházíš zdmi i bombami. Jsi neviditelný a nesmrtelný, dokud nepoložíš bombu. Je to zákeřný, je to hnusný a je to v některých případech boží. Něco jako návštěva zásahovky na záchodě.
• Jing-Jang: Zběláš. V tu chvíli jsi nesmrtelný. Jeden výbuch nebo naběhnutí na lebku ti nic neudělá.
• STOP: Zmrazí všechny ostatní hráče. Ty se hýbeš, oni stojí a čumí, jak jim kladeš bombu k nohám.

A pak je tu již zmiňovaná Lebka. Smrt v čisté formě. Naběhneš na ní a končíš.

Jako poslední věc se ve hře vyskytuje Otazník: Tahle věc je o náhodě. Můžou to být prachy, nějaký bonus, ale taky to může být nemoc. Nikdy nevíš.

„Pět lidí, jedna Amiga, nulová šance na mír“
Master Blaster

SYMPTOMATOLOGIE INFEKCE

Jakmile se dotknete toho prokletého symbolu, může se stát jedna z mnoha hnusných věcí. Hra losuje váš osud jako sadistická ruleta.

Tady přichází ten cynismus. Nemoc je totiž přenosná. Když jsem nakažený, nesnažím se schovat. Naopak. Rozběhnu se (pokud můžu) k nejbližšímu protihráči. Chci se o tu radost podělit. „Tady máš, kámo! Trochu eboly pro tebe!“ Otřu se o něj. Cink. Nemoc přeskočila.

Co vás čeká?

• Inverze motoriky: Chceš doleva? Jdeš doprava. Vypadáš jako ožralej námořník.
• Rychlopalná sračka: Bomby z tebe padají samy. Nemůžeš to zastavit. Sereš výbušniny na každém kroku a musíš utíkat pryč. Je to smrtící pro tebe, ale i pro všechny kolem. Všichni se od takového exota panicky rozprchnou. Ironií osudu ale je, že ten magor s průjmovým záchvatem se v panice skoro vždycky rozběhne zrovna za tebou.
• Hlemýždí mor: Zpomalíš na minimum. Jsi pro ostatní velmi snadný cíl.
• Paralýza: Stojíš. Nemůžeš se hýbat. Jen koukáš, jak k tobě letí ostatní hráči a v následujících sekundách máš pod zadkem bombu nebo se blíží plamen.

AUDIOVIZUÁLNÍ TEROR

Když vás někdo dostane, není to tiché. Hra se vám vysměje. „ÍÍÍÍHY!“. Ten zvuk. Ten zkurvený zvuk. Je to výkřik, nebo jásot? Je to cynický škleb vývojářů. Když zhebnete, proměníte se v hromádku popela a hra na vás udělá „ÍÍÍÍHY!“. Je to ponižující. Je to zároveň dokonalé. A když vyhrajete? „Oooh La La!“. Sexuální podtón vítězství nad mrtvolami vašich kamarádů.

Škola života: Důvěřuj jen svým botám, které ukradneš.Master Blaster

Co by to bylo za masakr bez pořádného soundtracku a zvuků? Master Blaster v tomhle nešetří. Z repráků se valí dokola a dokola stále jedna písnička. Jako na šíleném kolotoči, který nejde zastavit. Když slyším ty samply, pumpuje mi adrenalin. Je to rytmus střelby. Rytmus detonací. Není to žádné pípání z GameBoye. Tohle je plnotučný zvuk, 4 kanály čisté energie prohnané přes PAULA čip.

VERDIKT Z PEKLA

Pokud máte čtyři kamarády, které chcete nenávidět, sežeňte si Amigu. Sežeňte si ten adaptér. A připravte se na mix bolesti a zábavy.

Master Blaster na Amize je totiž důkazem, že k absolutnímu masakru nepotřebuješ ray-tracing ani osm jader. Potřebuješ jen pět lidí, co se chtějí navzájem digitálně vykuchat.