Breathless

Je to něco jako Doom a možná ještě lepší! Bylo by zajímavý pokusit se zjistit kolikrát začínal nějakej článek žvatláním o natržený plachtě, ale je fakt, že o situaci, která momentálně na amiga scéně panuje se nic jiného říct nedá. 

S doomovkama se na Amize roztrh pytel. Každej se jak blázen snaží dokázat, že na Amize to taky jde, a že texture-maping jde velice slušně provozovat i na počítači, který se zdál být kvůli svému doom-módu (sice triviální, ale přesto celkem výstižný pojem pro amigovskej non-chunkycooper mód) venku ze hry. Je mi nesmírným potěšením říct, že Breathless je skutečně první zoomovačka, o který můžu směle prohlásit: Je to něco jako Doom a možná je to ještě lepší !

Ano, skutečně je to tak. Amiga se snaží seč může, aby dodala tolik žádanou 3D akci. Breathless není první, a určitě ani poslední pokus o vyrovnání se s šokem, který před nějakým tím rokem v hráčské veřejnosti Doom bezpochyby vyvolal. Amigáči to v té době těžce nesli a nejeden právě kvůli Doomovi od Amigy zběhl. Zatím poslední pokus od mně zatím neznámé italské firmy Fields of Vision se zove Breathless a je bezpochyby nejlepším 3D počinem, co se v poslední době na ty naše userfriendly mašinky objevil. Udělat pořádnou doomovku na Amigu je mnohem složitější než na PC či Macintosh, musí se používat složité chunky-to-planar konvertovací rutiny, vymýšlet různé fígle atd. Naprogramovat něco takového určitě není žádná sranda. To není jako Cybermage na PC, kterej je snad programovanej v Pascalu, jinak to snad ani není možný. Na Amize se autor musí se svým dílkem mazlit, hrabat se v assembleru, vychytávat sebemenší mušky aby nakonec mohl své děťátko hrdě předložit dychtivému lamerovi a se slovy „zapař a pak mi dej vědět“ se věnovat něčemu složitějšímu, třeba ještě plynulejšímu 3D enginu.

Jeden zápor

To je možná jeden z důvodů, proč se u většiny zoomovek dodává idea a příběh až na samotný konec a občas je to sakra znát. Přece jenom, období kdy mi k zažrání do hry stačilo něco ve stylu „zabij toho vošklivýho, co ti unes holku a znásilnil dítě (nebo že by to bylo obráceně ?)“ a jo, málem bych zapomněl, „cestou ještě zachraň lidstvo“ nebo ještě líp „střílej !“ jsou už pryč a já chci mít svý vraždomatický běsnění podložený nějakým pořádným příběhem a chci taky nějaký dějový zvraty a briefingy a … tak nic takového v Breathless nenajdete. Story totiž patří k tomu nejslabšímu, co Breathless nabízí. Prostě a jednoduše jste prdnut někam do útrob pouštní základny, vybaven základním prskátkem a čiň se, hrdino!

Dobře, někomu to možná nevadí, hlavně když si zastřílí, ale já jsem už prostě takovej a chci alespoň trochu tý prezentace. Každopádně, tohle je jediná podstatná chyba, kterou Breathless má a já to chtěl mít hned za sebou, protože dál už budou následovat samý klady (skoro).

Dobře, tak abych to všecko nějak ukončil. PláCačka má svého Dooma, Mac má svého Marathona a my máme Breathless. Ó my se máme !

Kupte si turbokartu

Tak první věc, kterou vám doporučuji udělat, je sehnat někde prachy na koupi turbokarty (prej klady, pche). Sice se to snadno řekne, ale jestli se vám vyplatilo speciálně pro nějakou hru koupit nějakého toho Blizzarda nebo M-Teca (alespoň s 68030 na 28 MHz) tak je to právě Breathless. Potřeba zrychlovadla je dneska už skutečnou nutností a pokud chceme (my, jako Amigisti) alespoň pajdat ve stínu pentlí a sixtií (jen počkejte, klozetáci, až přejdeme na Power PC procesory !), tak nám nic jiného nezbývá.

Bombastická grafika

Dobře, abych furt neteoretizovat a nevybízel, nebylo by špatný říct si něco o Breathless jako o hře a ne snůšce kilobajtů. Ideu už jsme probrali, takže se věnujme zpracování. Grafická stránka je na amigovský poměry absolutně bombastická. Nic jemnějšího a členitějšího jsem ještě tak plynule se pohybovat neviděl. Podívejte se na nějaký okolní obrázky a snad mi dáte za pravdu, že něco takového tady od dob Pooma (ne Dooma) nebylo. Tak jak to vidíte na screenshotech se to hejbe s Blizzardem 1230 IV na 50 Mhz a nějakou tou FASTkou ještě o něco rychlejší, než Alien Breed 3D na holý dvanáctistovce, takže rozhodně zauvažujte, kolik jste ochotný do svý mašiny vrazit. Ale pozor, hardwarový nároky jsou minimální – všechno vám bude v pohodě (i když dost pomalu) fachat i na základní A1200 s 2 MB RAM.

Se zvukama to je jako u většiny her na Amize – jsou nasamplovaný čistě a kvalitně, ale zase jich není tolik. Každopádně je ozvučení dost kvalitní, aby slušně dotvářelo celkovou atmosféru. Dalším plusem je, že v každým levelu hraje jiná, dynamická hudba. Klasika.

Dobrá hratelnost

Dobře, abyste furt neotravovali, vono se to dobře hraje. Fakt, nekecám, Breathless je i dobrá hra. Hero chodí tak jak má, metá kulky, firebally, plazmobally, plameny a já nevím co ještě, příšerky se s křikem snášej k zemi do kaluží vlastní krve, případně oleje a hráč si spokojeně píše další čárku za dobře vykonanou práci. Každej určitě už někdy hrál Dooma a tudíž vězte, že Breathless se hraje zhruba stejně dobře. Přesto není Breathless žádná kopie, jak by se mohlo na první pohled zdát a razí si svůj zcela osobitý styl. Už jenom způsob dávkování olova (či čehokoliv jiného) protivníkům je absolutně odlišný, páč v Breathlessu se metá několikanásobný počet kulí na, jednoho nepřítele než v Doomovi (těžko se to vysvětluje). Navíc můžete čučet a střílet nahoru i dolu, takže další bod k dobru.

Výzbroj a výstroj si kupujete za nalezený lupeny u počítačů ala Alien Breed, zbraně působí celkem originálním dojmem (co si asi představíte pod pojmem Death Machine) i když je před sebou nevidíte (že by autoři počítali s připojením i-glasses ?), a všechno to navíc ještě běží v multitasku. Kchůl ne ?

Obtížnost

Trochu rozporuplně působí obtížnost. Uznávám, že sejvování pozice na hratelnosti spíš ubírá, ale zase nesmíme chodit do extrémů. Je sice hezký, že je k dispozici systém přístupových hesel, ale to, že heslo dostanete až po zkompletování pěti dost (opravdu DOST, alespoň od pátého vejš) dlouhých a tuhých levelů je trochu přestřelený. Průměrná hrací doba je totiž něco kolem jednoho sta minut a pokud sebou seknete pár metrů od finálního exitu, není jistý, že sebou neseknete i v reálu.

Dobře, tak abych to všecko nějak ukončil. PláCačka má svého Dooma, Mac má svého Marathona a my máme Breathless. Ó my se máme !

Tomáš Zajpt​