Star Crusader

„Poručík Roman Alexandria na váš rozkaz, pane!“ zaburácel kanceláří štábního komandanta Bloise Fulchera sebevědomý hlas.„Á, Alexandria. Jsem rád, že ses konečně uráčil dovalit ten svůj vopruzenej zadek až sem. Říká ti něco slovo ROZKAZ!“

„Netušil jsem, pane, že to …“
„Jasně že TO spěchá ty tupče! Mé rozkazy sou ti snad pro srandu?! Proč bych tě asi volal !?!“ rozeřval se Fulcher, jinak celou posádku familiérně zvaný Starý Držkoun na blekotajícího podřízeného, neopomenuje svá slova patřičně zdůraznit několikero řádnými dloubanci do žeber.
„Snad …, úkol? Pane?“
„Trefa, ty smradlavá hnilo hyzdící čistou tvář našeho pluku! Úkol! A pro tebe tu mám něco speciálního. Víš co je to pásmo Nebula?!“
Alexandria lehce nechápavě zakomíhal hlavou, snažící se z ní vypudit vize jakéhosi zeleného, po věži poskakujícího panďuláka.
„Tak si to zjisti! Budeš to potřebovat. V sektoru AR-47/342 se poflakujou nějaký modrofialový ufoni a určitě se paktujou proti nám! Postarej se vo to, aby se tam vodtaá ty smradi šupem vypakovali!“
„Podle rozkazu, pane!“
„A když už tam budeš, tak rovnou sejmi ten diplomatickej křižník, co se tam vokolo motá!“
„Ale pane, ten přece nemá na palubě žádný zbraně a vůbec…“
„Ticho! Nezapomínej na naše poslání, Alexandrie. Máme těmhle barevnej primitivům přinést mír, lásku, štěstí a láskyplného našeho milovaného císaře a jak to uděláme je čistě moje věc. Je to tý stupidní hlávce shnilého zelí, co ti tlí v palici jasný !?!“
„Ano, pane !“, „Vypadni!“

Na Star Crusadera se čekalo dlouho. Fakt. Zatímco po monitorech jistých neidentifikovatelných strojů se imperiální stíhačky drtící odpor nebohých ufounků míhají už něco přes rok, na amize se, ostatně jako většina novinek, objevuje až teď. Naštěstí mohu, stejně jako u Dungeon Mastem II prohlásit, že se čekání vyplatilo a Star Crusader se může směle zařadit mezi takové vesmírné řežby, jako jsou Wing Commander nebo Epic.

Takže, neprodlužujme to a vrhněme se vstříc samotné recenzi. Star Crusader je realtimový simulátor vesmírných bitek ve kterém pomocí laserů, fotonových torpéd, vektorových kanónů. EMP disruptorů a cojávimčehoještě likvidujete za ty hodný, ty zlý, přestože vlastně ani pořádně nevíte jestli nejsou ty zlý vlastně hodný a ty hodný nejsou ty zlý, který si na ty hodný jenom hrajou.
Tím se vlastně dostávám k příběhu, který je jednou z nejsilnějších zažratelabilních abilit, které hra nabízí. Prosím, seznamte se. Píše se rokjánevim ve velmi vzdálené budoucnosti a vy, tedy Roman Alexandria, elitní pilot říše Gorene (to jsou něco jako lidi) jste převelen do sektoru Ascalon Rift, kde se na jednom relativně malém území setkalo celkem pět civilizací. Počáteční otrkávání se nakonec vyhrotilo do rozsáhlého válečného konfliktu, kde si každá rasa razí svojí pravdu a snaží se vypráskat tu další (teda hlavně tu vaší) pryč. Hlavní hrdina přilétá na základnu s naivní představou, že Gorene přinášejí ostatním jenom pokrok a přátelství, a je ochoten za mír bojovat do roztrhání těla. Postupem času mu však šedou kůru mozkovou začnou nahlodávat červíci pochybností a mozkomíšním mokem probublávat takové otázky, jako „Proč jsme naší vinou nechali zemřít obyvatele celé jedné mírumilovné planety ?“ nebo „Co z toho, že jsme vyprovokovali boje mezi dvěma dříve spřátelenými národy ?“ a chudák Alexandrie neví co si o tom všem má myslet, protože šéfek mu to vždycky tak pěkně politicky vysvětlí a poté, co už ani třískání hlavou o zeď nepomáhá je nucen se rozhodnout (teda, abych byl úplně přesnej, VY jste nuceni se rozhodnout) zda přeběhnout, či nikoliv. Děj je neustále plný nečekaných zvratů, k čemuž, značnou měrou přispívá i začlenění vašich úspěchů a neúspěchů jakožto dějového katalyzátoru.

Myslím, že by nebylo na škodu zmínit se i o tvůrcích hry, kterýmiž jsou mně chvalně známí Take 2 (jo, to jsou ty maníci co stvořily geniální Bloodnet). Stejně jako v Bloodnetu jste při briefinzích zavalování tunami textu, které rozhodně doporučuji číst. Dozvíte se spoustu informací o vztazích mezi ufouny mezi sebou a vámi, občas ukápne něco o historii a na povrch vyplují i vztahy mezi piloty (dejte si bacha, abyste si do teamu nevzali nějaký blbce). Když vám to nebude stačit, můžete ještě navštívit místní databanku, kde je k dispozici další spousta informací o zbraních, technických proprietách a vůbec vo všem. Celkem zvláštní je, že ačkoliv se děj odehrává stovky, ba tisíce let od doby Bloodnetu, přesto je ze všeho cítit, že se budoucnost starcrusaderovská vyvinula z budoucnosti bloodnetovské (zní to sice divně, ale já to tak holt cejtím). K tomuto poznatku přispívá i občasné použití bloodnetovské terminologie a politologie. Jeden příklad za všechny – v jedné misi jsem potkal bandu anarchystickejch pirátů jménem Flux Raiders, která měla značně podobnou filozofii jako stejnojmenný New Yorský gang sídlící na West 79 Street (v roce 2029, samozřejmě). Nutno podotknout, že jsem s nimi udělal obchod a za pomoc při krádeži diamantů jsem se dozvěděl jak skoncovat s jedněmi z ufounů.
„Právě vstupujete do pásmu Nebula. Elektromagnetické interference mohou způsobit drobné poruchy elektronického systému.“ zašvitořil stísněnými prostory mého rozvrzaného liberátora femaloidní hlásek palubního počítače. „Prosím omezte kouření a energetické výboje na minimum. Pokud se vám bude zdát, že se něco podělalo, máte pravdu. Přeji hezký den.“ Tohle nevypadalo dobře. Pokud pominu asi tucet nabroušenejch samurajů na obzoru a pokusím se zapomenout i na zcvokaťující se počítače, pořád ještě zbejvá vědomí přítomnosti Brzáka v mým týmu. „Hej, Brzák !“ „Co jé ?“ „Nechtěl by ses radši vrátit na základnu?“ „E-é“ „No já sem si to myslel, ale aspoň se pokus střílet do nepřátel a né do mně, jako posledně.“ „Hmmm.“ „Bandó, připravit, pozóóórUúúúTOóóóK !!!“ zavelel jsem a letka se dala do práce. Vakuum bleskově zaplnil svistot laserových paprsků, brzo následovaných sérií lahodně znějících výbuchů. No jo, na moje hochy je spoleh. Já sám jsem si vyhlídnut jednoho obzvlášť vypaseného warlorda ujal se ho masit hellfireama. Po chvilce bylo po boji. Do zaměřovače jsem si locknul disableovanej diplomatickej křižník, na prosby o milost odpověděl pohrdlivým „Phrmn !“ a vyslal mu vstříc sérii smrtících torpéd. A pak už bylo jen ticho. „Letkóóó, šupem domu!“ Chvilku jsem počkal, až se všichni zabalili do modrých závojů teleportačních oblaků a pak učinil totéž. Další mise skončena. Šéfek bude mít radost.

Grafika působí trochu rozporuplným dojmem. Je sice ágáčková, tím pádem stejná jako na plácačce, ale paleta barev je taková, ehm, divná. Navíc je chvilkami dost hrubá. Pokud srovnám grafiku s Bloodnetem, tak mi nezbývá než konstatovat, že je prostě horší. Při hře samotné, tedy v její simuloidní části (která pochopitelně tvoří valnou část celé hry) je pixelomastící snaha víceméně vyrovnaná se zavedeným standardem. Ostatně, co byste taky chtěli od prakticky čistejch (teda, spíš pimprdlatejch) vektorů.

Jako další si vemu na paškál zvuk. Jak je tomu poslední dobou na amize stupidním zvykem, nikde neni ani žádnej náznak jakýkoliv hudby. Sice jsem slyšel, že ani na pixle to neni žádná sláva, ale když už Star Crusader vychází jenom v harddiskové verzi, která si na hadru veme celých patnáct mega (což je u nás pořád ještě dost) tak tam tu muziku mohli rovnou vrazit. Se zvukama je to už o dost lepí. Rachoty boje (lasery, torpéda, exploze) jsou sice v mezích normálu, ale nejlepší je, jak to krásně žvatlá. Kecy palubního počítače (shields – off line, weapons – off line, damage capacity has been excided – destruction is immenent, křach – uáááákrch…), výkřiky členů vaší letky a to jak lidské, tak ufounské (takový Tancredové maj nádhernej cizí akcent) u v neposlední řadě plně kecané filmové scény (ty nejsou sice až tak nádherný, ale každopádně děj dost zatraktivňujou a oživujou) pořád dokazují, že i s osmibitovým zvukem (i když u amigy nikdy nevím) se dá bezproblémově dosáhnout velmi uspokojivého výsledku. A basta fidly, zvuk není špatnej.

Jak už jsem řekl, fascinující je promakanost všech možnejch pakárenskejch detailů. Protože nič už totálně nebaví je vypočítavat, tak jich pár vyjmenuji. A vůbec, nic nevyjmenuji. Star Crusader mně prostě chytnul a na tom nic nezmění ani, ani …nic. Prostě si to splašte, obětovat patnácti mega neváhejte a do hlubin kosmu se vydejte. A poslouchejte 1 .Outside, je to pekelná vypalovačka. Howg, vlastně to už jsem někdy říkal… Berte to ! To taky. Čágo bel… (Shut Up ! – pozn. ňáký lidi) Ehm, já nevím jak to ukončit. Help ! End of transmission …
Poté, co se naše banda vynořilo z hyperprostoru, ji okamžitě přivítala soustředěná palba několika Bukanýrů, netrpělivě očekávajících náš přílet. Něco bylo hrozně špatně. Úkol byl jasnej jako EMP systém – zničit orbitální dok a rychle se zase vypakovat, ale že na nás budou čekat, to jsem nečekal. Někdo zase moc kecal. Strhnul jsem svého škorpíka doleva, a doufal že z toho ňák vybruslím. „Šéfe, mám sundaný štíty u křuplej armor. Sorry, ale vyskakuju !“ Chudák Tisher. Myslí si, že ho nechaj naživu. Zlomil jsem to prudce dolu a třísknul rovnou do jednoho z Bukanýrů. On to nevydržel, já jo. Štíty se mi sice uškvařily, ale zatím žiju. Dupnul jsem na afterburnery ďábelskou rychlostí prokličkoval kolem zuřivé bitky, která opanovala veškeré okolí a otočil se k hlavnímu útoku. Aktivoval jsem si torpéda a pět jich vyslal na dok a dvě na jednoho z těch bastardů. Mohutná laserová salva dokonala dílo zkázy a vakuem zahřměla (no, přece byste nechtěli, aby bylo ve vesmíru jenom ticho, né? – pozn. autora) dvojitá exploze. „Vypadněte vodcať !“ zařval jsem do komunikátoru a sám se pokusil uniknou. Marně. „Ejekční systém aktivován. Prosím, připevněte si pásy u nekuřte. Děkuji za pochopení …“

Žiš marjá – Ovládání! Ouplně jsem zapomněl, že Star Crusader má absolutně šíleně úchylný myšoidní ovládání, který přeze všechny předsudky přejde do krve (jen vytrvat). Kláves a jejich kombinací je taky dost a než vám tohle přejde do voleje, ehm, do krve, tak si pěkně užijete. Ale protože jsem hrozně hodnej, tak vám napíšu ty nejdůležitější klávesy: