Flying Nightmares

Zajásal jsem, když můj zrak padl na reklamu na Flying Nightmares. Není to sice žádný dungeon, ale já si rád zahraju každou dobrou hru, ať už je jakéhokoliv žánru (akorát nesmí být sprostá).

Zamyšlení

Heslovitě popsaná hra se jevila opravdu dobře. „Super-rychlá 3D grafika využívající plně možností 3DO“, „Vzlétněte společně až se třemi wingmany!“, „Několik pohledů z kokpitu!“. Všechna tahle hesla a heslíčka se dobře poslouchala a dávala tušit opravdu dobrou hru. A to nemluvím o reklamním časopise fy Domark, ve kterém se psalo dokonce o vámi vedeném tažení, vymýšlení dalšího strategického postupu, určování následujících cílů, screenshotech s bitmapovou krajinou a vývoji situace podle úspěšnosti každé mise. Vlastně o tom mluvím, a to proto, že tohle všechno ve hře nenajdete. Nepropadejte však panice, i bez všech těchto nesplněných slibů jsou Flying Nightmares stále ještě velice věrohodným simulátorem AV-8B Harriera.

Příběh

Ještě před pár dny si na ostrově Barcala žili obyvatelé poklidným životem, stejné jako jejich vláda. Za účelem oživení průmyslové a hospodářské spolupráce s Japonskem si Barcalští ministři sbalili kravaty a trenýrky do kufru a vydali se do „Země vycházejícího slunce“ podepsat rámcovou dohodu, zajišťující toto oživení. Nepřítomnosti vlády využila vojenská junta a chopila se moci.

Ve všech větších městech na ostrově se konaly demonstrace za odstoupení junty od moci. Ve všech větších městech, kde se demonstrovalo, se teď také potlačovalo. A to tak, že počet obětí na civilním obyvatelstvu dosáhl až nad číslo 1500. Junta si vzpomněla, že je vlastně vojenská, a začala hovořit o konečném vojenském řešení této proklaté situace. To se ale nelíbilo těm hodným pánům ze Spojených Národů, kteří se rozhodli jednat.

A tak po všech těch byrokratických nutnostech bylo rozhodnuto, že americká flotila, která měla mít náhodou poblíž Barcaly cvičení, dostane autorizaci k invazi na ostrov. Z několika invazních lodí se na Barcalské pláže vyřinou američtí vojáci a z USS Tarawa, jediné přítomné letadlové lodi, budou startovat Harriery známé krizové jednotky Flying Nighrmares nad hlavy zlotřilých rozvracečů, až se bude z paluby kouřit.

Možnosti

V hlavním menu se můžete rozhodnout pro několik způsobů ukojení vaší touhy pilotáži. Položka TRAINING už podle svého názvu přiláká ty, kdož jsou si vědomi svých slabých schopností a moudře usoudili, že budou potřebovat trochu cvičení, než se vrhnou do tak zodpovědného úkolu, jakým záchrana demokracie na Barcale bezesporu je. Tato volba tedy dovoluje hráči zkoušet základy létání s Harrierem (startování z lodi, přistávání, střelbu s naváděnými i nenaváděnými zbraněmi a vzdušný souboj) v uzavřeném prostředí bezbřehé prázdnoty mořské hladiny a přítomnosti USS Tarawa, nezbytné pro vzlet a přistání. Volba ARCADE pod sebou skrývá možnost hrát jakoukoliv misi ze 36 možných v libovolném pořadí. Za každý zásah, za každý zničený cíl i za každou splněnou misi zde hráč obdrží body, které posléze ztrácí společně se strojem (pří katapultáži) nebo životem (při havárii či sestřelení). ARCADE je takovým dalším tréningem vašich schopností, protože si můžete vybrat, jak těžkou misi poletíte. Upřímně řečeno je ale nesmysl, abyste se mořili s poslední misí v ARCADE módu, když za to ani neuvidíte závěrečnou gratulaci. Navíc každou misi v ARCADE startujete „do plných“, tzn. že všechny pozemní instalace jsou v pořádku bez ohledu na to, jakou misi jste už splnili.

80% GamePro (US)
80% 3DO Magazine (UK)
72% Power Unlimited
54% Video Games

Další recenze..

Vrcholem celého menu je volba COMBAT.Zde projdete celým tažení od začátku až k (docela mizerné) závěrečné gratulaci. Po tři dny herního času budete vzlétat z paluby k celkově 36 misím. Neznamená to ovšem, že byste vzlétali pouze 36krát. Nemám na mysli pouze vaše pochybení při výkonu služby v kokpitu, ale některé mise vás přinutí doletět si pro nové rakety. Poslední dvě mise druhého dne a první tři mise z Posledního tažení mají dokonce i dva cíle, takže o zábavu je postaráno. Oproti ARCADE, kde ztráta letadla nebo života znamená pouze odepsání několika bodů, při volbě COMBAT máte na Tarawě 20 strojů a jeden život. Když nestačíte vyskočit z neovladatelného letadla, nastává chvíle pro Load Game, což je nepříjemné hlavně při zdlouhavých misích. Honosné názvy jednotlivých úseků tažení (Obsaď a znič, Radarová zařízení, Vzdušná převaha nebo Obklíčení) by vás společně s manuálem mohly přivést k pocitu, že misí je celá paleta a vy nebudete stačit řvát štěstím nad jejich různorodostí. V manuálu jsou uvedeny tři druhy misí a to Close Air Support (Letecká podpora pozemních akcí), Interdiction (Letecký úder na objekty za frontou) a Air Interception (Zničení konkrétního letadla „na zakázku“). Ve hře se ale objeví pouze dva druhy, Interdiction a Reconnaisance (Průzkumný leť) v poměru 39:2. Předměty ničení se sice nepravidelně obměňují, ale stále je to to samé, totiž Interdiction. O pestrosti misí se dá tedy hovořit jen o jakémsi fleku na šedivých kalhotách.

Věrohodnost

Co je simulátor simulátorem, autoři se vždy snažili najít takovou míru věrohodnosti, aby si hru koupilo co nejvíce lidí. Zkrátka nepřehnat to s realističností natolik, aby si majitel hry nemusel nejdříve zajít k odvodu, zapsat se do výcvikového tábora a po náročném dvouletém tréninku, který běžně přežívá tak polovina branců, si mohl s dostatečnými znalostmi a schopnostmi konečně zahrát. Ve Flying Nightmares se tvůrcům povedlo zvýraznit ty rysy skutečného létání, které nečiní hru nesnesitelně těžkou, ale ani lehkou. Setkáte se tak s opravdovým pocitem, že pilotujete hromadu železa, která se po dlouhém táhlém náletu na cíl jen těžko dostává do polohy zabezpečující letadlu, že neskončí s rypákem v zemi. Vysoce realistický kokpit je plný informací a funkcí, které plně využijete až po důkladném prostudování manuálu. K dispozici máte také věrohodný zaměřovací systém, který se liší zbraň od zbraně.

Kokpit nabízí řadu samozřejmostí jako výsuvné brzdné klapky, které svým odporem kladoucím vzduchu umožňují rychle zpomalit a otočit se „na pětníku“, zatahování podvozku, navigační systém využívající Waypointů, schematicky znázorněné zavěšení zbraní atd. Ani v tolika případech nezbytná katapultáž vám není odepřena.

I když byla 3DO verze na rozdíl od PC okleštěna o možnost tvorby vlastního tažení, několik detailů zůstalo i tady. Tak například v invazním konvoji je několik druhů lodí, vznášedla jezdí od invazních lodí ke břehu a nazpátek, dopravující na ostrov naše jednotky. Pozemní boje pak probíhají nezávisle na vaší činnosti, a tak se vám může stát, že než stačíte přiletět k cíli mise, pozemní jednotky se s ním vypořádají, nebo vám alespoň pomohou.

Opravdoví fandové simulací ovšem zajásají nad možností využít Harrierových speciálních natáčecích trysek k různým experimentům. Můžete si vyzkoušet skvělou vlastnost letadla umožněnou právě těmito tryskami, VIFF (Vectoring In Forward Flight), která dovoluje provádění takových kousků, jako je okamžité stoupání za veliké rychlosti, že se i F-16 bude divit. Přistávání na úzké a krátké palubě USS Tarawa se se schopností Harriera přepnout do módu vznášedla stane snesitelnějším. Předpokládá to však dlouhé chvíle učení a zkoušení a učení a zkoušení. Popis těchto manévrů je samozřejmě uveden v manuálu. Do doby plného zvládnutí stroje budou mnozí z vás používat raději automatického pilota na přistávání. A když říkám mnozí, myslím tím MNOZÍ.

Nepřátelé

Většinu času ale strávíte stejně nízko při zemi, vyhýbajíc se tak eventuálním nepříjemnostem se SAMy, Celá tato hra by se totiž nemohla nazývat simulátorem Harriera, kdyby zde nepřevažovaly nebezpečně nízké průlety nad nepřátelskými letišti a nemilosrdné ničení vojenských cílů nepřítele doprovázené okolo vybuchujícími střelami protiletadlové obrany. Připravte se tedy na opravdový závar. Protivníkovy řady sice nepřekvapí svou početností (i když na jednoho pilota by se to mohlo zdát příliš), ale o zastaralosti jejich výbavy se nedá hovořit, protože prostě a jednoduše zastaralá není. Mezi pozemními jednotkami se vyskytují řízené SAMy (rakety země-vzduch) jak pohyblivé (SAM SA6), tak i statické (SAM SA3). Ať už mají možnost se hýbat nebo ne, určitě způsobí, že vy se budete hýbat, až vám to bude nepříjemné (blíže v návodu v tomto čísle). Další nepříjemností při náletech v malé výšce jsou protiletadlové ZSU23 AAA, které přidají každému vašemu průletu tu patřičnou atmosféru. V pozemním strojovém parku nechybí ani podpůrné jednotky (Mobile Ground Support) čítající každá jeden nákladní automobil a dvě Z5U23. Ty vám budou znepříjemňovat život hlavně tím, že jejich zničení není potřebné k dokončení mise, ale vy je nerozeznáte od členů základny/letiště a vyplýtváte si tak na nich potřebnou munici. Letecká síla Barcalských vzbouřenců není také zanedbatelná. Nejslabší částí vzdušných sil jsou, nepočítám-li zásobovací stroj C-130 Hercules, helikoptéry UH-1Huey. Ty mají na palubě jeden kanón střílející náboje velikosti domácích slepičích vajec, ale jsou pomalé a váš Sidewinder znamená jejich okamžitou kapitulaci bez nutnosti podpisu obou „jednajících“ stran. Otravný je pouze jejich počet. Stíhačky A4 Skyhawk a F5 Tiger II nejsou sice jedny z nejnovějších výkřiků vojenské techniky, ale mohou si samozřejmě podvěsit pár Sidewinderů a ve třech nebo čtyřech vám zatápí a zatápí. Největším klenotem je několik F-16 na hlavním letišti v poslední misi, které vás budou obtěžovat i v několika dalších misích k závěru hry. Při setkání s těmito stroji se budete muset opravdu obtěžovat, nechat na chvíli pozemní cíl pozemním cílem a vyhradit si chvilku jenom pro F-16.

Výzbroj

Pod svá křídla si můžete podvěsit různé druhy zbraní. Výběr je velice široký a každý bojovník za demokracii si vybere tu zbraň, která mu při zabíjení vyhovuje nejvíce. Paletu zbraní tvoří laserem naváděné bomby Paveway ve třech verzích Mk81, Mk83 a Mk84, řízené rakety proti SAMům AGM 88A Harm, laserem naváděné rakety AGM 65E Maverick, neřízené rakety Hydra 70 v kontejnerech po osmi, dvanácti a osmnácti kusech, tříštivé Rockeye Mk20 efektivní na shluky nepřátelských vozidel, klasické bomby v hmotnostních verzích Mk8i, Mk83 a Mk84, řízené protiletadlové rakety AIM 9M Sidewinder a defenzivní matoucí tělíska Alkan Flare Dispenser na zbavení se nepřátelských Sidewinderů a ALO 164, zařízení snižující dosah radarů SAM na polovinu.

Realistické pojetí se odrazilo i u výzbroje. Tak například Mavericky si ani neškrtnou, pokud vám vaše pozemní jednotky neoznačí cíl předem. Pak si musíte poradit sami, tím, že si cíl omarkujete vlastním palubním laserem, což při rychlosti letu není věc snadná. U výzbroje jsou zohledněny také všechny možné odchylky, takže zaměření rakety a táhlé pípnutí nemusí ještě znamenat zásah. U neřízených střel jsou odchylky způsobeny samozřejmě vaším uměním, ale od naváděných zbraní by se dala očekávat poslušnost. V reálu to ale není vždy idylické a ani ve hře tomu tak není. Alespoň v manuálu se tím chlubí. Já mohu jen potvrdit, že ne pokaždé se s naváděnou raketou trefíte.

Ovládání

K ovládání jen pár slov. Na joypad se překvapivě vešlo docela dost věcí, což dává tušit krkolomné kombinace tlačítek, jejichž současné stisknutí vyvolá žádoucí odezvu. Pro demonstraci, například kokpit i se sedačkou opouštíte kombinací pravého a levého Shiftu s tlačítkem Play/Pause a X/Stop. Domarku se povedlo uspořádat tyto kombinace velice uspokojivě (Se slzou v oku vzpomínám na amigácké kombinace cheatů, které muselo mačkat i několik kamarádů najednou. To byly ty pravé kolektivní hry!), takže nedělají větších problémů. Snad jen když používáte často vytaženého podvozku jako vzdušné brzdy, může se vám stát, že při jeho zatahování náhodou vystřelíte drahocennou salvu Hyder, která vám bude později chybět.

Tato hra podporuje i Flightstick Pro, ale protože jej nevlastním, mohu pouze citovat kolegy z Internetu a zahraniční časopisy, že s Flightstickem je manévrování lepší a věrohodnější, ale různé kombinace se Shiftem jsou poněkud prstylámající. U joypadu platí, že kombinace jsou naprosto v pohodě, ale při manévrování vám může třeba při vzletu z lodi lehce přeskočit prstík na stranu a ze startu ala Top Gun je rázem pád ala Jan Tleskač.

Grafika

Na prvním místě se musím zmínit o intru, protože je to skutečně dobrý kus práce. Je docela dlouhé a postupně se v něm představí celá výzbroj, která je ve hře k dispozici. Jeho provedení je takové, že tak při prvních deseti spouštěních hry jej rozhodně nebudete odmačkávat.

Grafika ve hře by se dala rozdělit na dvě části, grafika objektů a grafika okolí. Všechny objekty ve hře, ať už se jedná o všechna letadla, lodě nebo budovy, jsou potaženy texturami. A ne jen tak nějakými texturami, ale TEXTURAMI. Třeba na vznášedlech jsou vidět malé americké vlaječky, na oknech budov div nejsou květináče s kytkami a letadla v čele s Harrierem jsou naprosto úžasná (pravda, nepřátelských letadel si v té rychlosti moc neužijete, leda byste do nich narazili). Při této příležitosti se zmíním o kochání se texturami Harriera, potažmo o externím pohledu, který je nepochopitelně pokažený. Při každém opětovném vyvolání se venkovní pohled přepne do pozice za letadlem a vy se musíte znovu natáčet na žádoucí pozici. Navíc zooming má pouze dvě vzdálenosti od letadla. Škoda, protože venkovní pohledy a replay jsou kořením každého simulátoru.

To, co nechybí texturám (totiž limitování k dokonalosti), se nedostává okolí. Přechod mezi pevninou a mořem je sice jakž takž potažen texturou, ale pouze na přední straně ostrova. Na vzdálenější břehy se už prostě nedostalo. Nebo řeky. Je pěkné, že i řeky mají textury vln, ale čekal bych je spíše na moři, které je klidné jako po havárii tankeru. Při tvoření jedné řeky dokonce došly asi peníze, neboť řeka končí uprostřed pevniny a její konec je stejně široký jako pramen (neuvěřitelné, co všechno zmůžou odlišné klimatické podmínky). Hory by byly kapitolou samou pro sebe, ale už nemám moc místa. Takže, nedivte se, když budete provádět obrat blízko hory a ta, jevící se jako gumová, zmizí z vašeho pohledu a vy zjistíte překvapivý fakt o Barcalské litosféře. Je tvořena vzduchoprázdnem! Neuvěřitelný výpadek po tak skvělých texturách.

Hudba a zvuky

Rocková hudba byla nahrána Mikem Ashem a Mikem Edwardsem ze skupiny Jesus Jones a je opravdu vynikající. Při intru uslyšíte jednu skladbu, kterou si společně s pětí dalšími můžete při hře přehrávat až do bezvědomí. Trochu mě mrzí, že se hudba sama nepřepíná podle situace do klidnějších nebo dravějších poloh, ale to může být zápor jen pro mne.

Ve zvucích se už asi nedočkáme ničeho převratného. Prostě motory hučí, rakety sviští, šrapnely vybuchují, zaměření pípá, co více si přát. Uslyšíte-li při průletu nad oblastí, která by měla být relativně klidná, zvuky střelby, vězte, že to po vás nikdo nepálí, ale jsou to probíhající pozemní boje.

Závěr

Flying Nighrmares jsou opravdu leteckým simulátorem, který je dalek arkádnímu stylu a rozhodně i od bezchybnosti. Zkuste se ale přenést přes těch několik nedostatků. Ač si v té rychlosti a výšce nevychutnáte skvělé textury a vynikající hudba bude trochu překážet alarmu pro vystřelené naváděné rakety na vás, určitě se pobavíte při opatrném přibližování se k základně se SAMy, při výbuších protiletadových ZSU23 pod náporem přesvědčivých argumentů podvěšených pod vašimi křídly a možná i při konečné gratulaci. Pamatujte, že Flying Nightmares jsou opravdu prvním realistickým simulátorem letadla na superkonzole.

Fanatic