AmigaWriter 1.04

Po dlouhé době oznamování nového produktu na poli textových procesorů pro Amigu je konečně k dispozici AmigaWriter 1.04 od Haage&Partner.

Konečně se totiž objevila jeho demoverze, která je ovšem (až na možnost ukládání) funkčně shodná s plnou verzí. Vzhledem k tomu, že na poli Amigy jsou u nás k dispozici především BD Editor, FinalWriter a WordWorth, nevyhnu se srovnání tohoto nového produktu na poli textových procesorů s těmi již zavedenými. Nejprve několik základních faktů: autorem je německá firma Haage&Partner a nabízí jej za cenu 200 DM (upgrade na verzi 2.0 je pak zdarma). Sami autoři AmigaWriter charakterizují jako první produkt přinášející na Amigu standardy jiných platforem (prakticky to vypadá jako standardy MS Wordu), snadnost použití a rozsáhlou kontrolu nad formátováním a textu. Na oplátku je požadován procesor MC 68030, alespoň 8 MB RAM (dále zjistíte proč), harddisk a systém OS 3.0 a vyšší (a také rozlišení alespoň 640 x 400 bodů, což v prospektech uváděno není). Skromnost tedy veškerá žádná.

Koncepce

Abych pravdu řekl, po počátečním seznámení s AmigaWriterem a způsobem práce s textem jsem nabyl dojmu, že se jedná o program, který je blíže klasickému DTP než textovému editoru (to samozřejmě není na závadu). Tomu ostatně nasvědčuje i pohled na základní paletku s ikonami a důsledné použití zobrazení dokumentu ve skutečné velikosti (tzn. vše je na obrazovce tak velké jako na papíře). Ačkoli to nemusí být patrné při otevření nového dokumentu, tento editor pracuje výhradně s textovými a grafickými rámci, tj. i základem nového dokumentu či stránky je jeden velký textový rámec. Totéž platí i použití více sloupců. Tomuto způsobu práce jsou přizpůsobeny režimy práce – pomocí myši se uživatel přepíná mezi režimem pro práci s textem, pro manipulaci s rámy, vytváření textových a grafických rámů jako v klasickém DTP (ale u „texťáku“ mi to příliš nevyhovuje, přece jenom je používán za jiným účelem). Text samozřejmě může (a musí) protékat mezi jednotlivými rámci a k dispozici je tedy i režim, v němž se graficky pomocí šipek editují návaznosti jednotlivých textových rámců.

Dalším výrazným rysem je důsledná orientace na práci se styly písma, odstavců, stran a kapitol. Takže nejenom odstavce či písmo má svůj styl, ale také stránky dokumentu mají svůj vzor – můžete mít tedy na různých stranách různý počet sloupců, různé hlavičky a patičky apod. Totéž se týká kapitol. Občas se do stylu odstavce schovaly i věci, které jsou v jiných textových editorech realizované globálně či nějakým speciálním příkazem – například zlom stránky (pagebreak) nelze realizovat jinak než vytvořením stylu odstavce, který má začínat až na další straně, a přiřazením tohoto stylu příslušným odstavcům; nebo každý odstavec má svůj formát data a času.

Co se týká práce s textem, zbývá dodat, že podporován je standardní systém práce s vektorovými fonty pomocí bullet.library, popř. jiných „enginů“. Takže lze použít jakékoliv Intellifonty (bez těch základních – CG Times, CG Triumvirate a Letter Gothic se program ani nerozběhne).

Uživatelské rozhraní

Přístupu k práci s textem je uzpůsobeno i ovládání programu – každé okno má svou nástrojovou lištu, která ovládá pouze běžná nastavení stylu písma a práce s clipboardem. Jedna plovoucí paleta pak slouží k přepínání mezi režimy práce (viz výše) a organizaci dalších paletek se styly písma, odstavců, stran a kapitol. Všechny zmíněné palety používají MagicWB paletu barev. Zbytek uživatelského rozhraní je podoben nejvíce MS Wordu (stačí se podívat na pravítka a použité ikony). Dialogových oken je poskrovnu – ovládání je soustředěno do několika oken, které díky použití „záložek“ (tj. více stran v jednom dialogovém okně) kumulují všechna možná nastavení dohromady.

K uživatelskému rozhraní si neodpustím pár poznámek. To bylo vytvořeno pomocí StormWizardu (program pro tvorbu GUI od téže firmy). Znamená to, že máte k dispozici právě ona záložková okna, bublinovou nápovědu k jednotlivým tlačítkům apod. Nevýhodou je vyšší spotřeba paměti (200 KB knihovna pro práci s GUI, dalších 200-300 KB soubor s popisem GUI) a relativní lenost při zobrazování těchto oken (i na MC 68040). Druhou nevýhodou, která bude vadit především uživatelům bez grafické karty je, že jediný způsob, jak otevřít AmigaWriter na jeho vlastní obrazovce, je otevřít pomocí nějakého správce veřejných obrazovek (např. Storm Screen Manager je dodáván s editorem) obrazovku v potřebném rozlišení a s příslušným jménem, a pak teprve spustit AmigaWriter. K tomu je třeba uvážit i to, že musíte mít k dispozici obrazovku alespoň 640 x 400 bodů, protože jinak části dialogových oken prostě nejsou vidět.

Porovnání s konkurencí

Nyní se zaměřím na porovnání schopností AmigaWriteru s konkurenčními produkty. Možnostmi zpracování textu se vyrovná FinalWriteru či WordWorthu – k dispozici je téměř stejná nabídka ve všech těchto produktech (jen BD Editor neumožňuje měnit šířku, váhu a sklon písma). Podobně vychází i srovnání týkající se práce se styly odstavců – nabídka možností je v podstatě shodná se všemi zmíněnými editory. Možnost práce se styly stran a kapitol v podstatě odpovídá sekcím ve FinalWriteru, WordWorth a BD Editor sice umožňují práci s kapitolami, ale formát strany je neměnný v celém dokumentu. Všechny zmíněné produkty AmigaWriter překonává v možnostech práce s textovými rámci, neboť fungují jednoduše a tak, jak mají. Také nabídka práce s poznámkami pod čarou a na konci kapitoly či textu je v AmigaWriteru asi nejlepší.

Horší je situace v případě práce s grafikou – jediné, co lze do AmigaWriteru importovat, je bitmapový obrázek (buď IFF, JPEG nebo pomocí datatypů). Obrázky navíc mohou být pouze externí (nelze je tedy uložit do souboru s textem) a neexistují pro ně vlastně žádná nastavení kromě velikosti a orámování. Obrázek je možno umístit buď do obrázkového rámu, který je textem obtékán (stejně jako v ostatních editorech), nebo jako jeden velký znak přímo do textu (opět inspirace MS Wordem). Tak lze zaručit pohyb obrázků spolu s textem (což je jinak možné pouze v BD Editoru), ale obrázky v podobě písmene textu nemohou být textem obtečeny. Praktické provedení tak reálnou práci s obrázky v AmigaWriteru podstatně komplikuje při téměř každém zobrazení obrázku (například při pohybu v textu), při každé změně velikostí nebo i otevření informačního okna s nastavení velikosti se daný obrázek VŽDY znovu načítá z disku. Zkuste si představit dokument s několika JPEG obrázky – pak už nebudete dělat nic jiného než čekat. Také náhledy nemají příliš dobrou kvalitu, pokud nepoužijete obrazovku s alespoň 128 barvami – vypadá to, jako kdyby byl použit princip fixní základní palety spolu s rozmýváním barev jako je tomu ve Windows.

Nabídka ostatních funkcí zatím nijak nevybočuje z průměru. Chybí zatím kontrola pravopisu (i když ta je slíbena do příští verze) nebo funkční undo (krok zpět). Export a import je zatím k dispozici pouze ve formátu ASCII a RTF, přičemž RTF je spíše na úrovni WordWorthu – je importován a exportován pouze styl a velikost písma, o takových věcech jako okraje, rozměry a formátování dokumentu, konverze fontů, či styly odstavců tak, jak jsou při práci s RTF k dispozici v BD Editoru či FinalWriteru, není ani vidu, ani slechu. Výhodou AmigaWriteru do budoucnosti může být to, že podporuje pluginy a příslušné rozhraní by mělo být volně k dispozici (je již slíben importní filtr pro MS Word). Pokud ovšem import bude na stávající úrovni, nebude to příliš platné.

Nedostatky

Po tomto rozsáhlejším seznámení s AmigaWriterem, které může vyznívat docela optimisticky (má dobře vyřešené jádro, které dobře vyhoví dalším nárokům na funkční rozšiřování), se musím zmínit o nedostatcích (či spíše dětských nemocech první verze) a nevýhodách, kterých bohužel není právě málo. Nebudu zatím komentovat stabilitu, která není až tak hrozná na první verzi (program se hroutí jen někdy při vkládání obrázků a při opakovaném tisku bez uzavření tiskového okna).

První komentář se týká rychlosti práce s textem (obrázky jsem již komentoval). Po několika testech jsem nabyl dojmu, že vlastní formátování a manipulace s textem je dosti rychlá. Bohužel, tento dojem je pokažen relativní pomalostí uživatelského rozhraní a některých editačních funkcí (například označení 30 stránkového textu může trvat i 10 sekund na MC 68040, také operace „vystřihni“ do clipboardu a mazání bloku není právě nejrychlejší). Další daní za (skrytou) rychlost zpracování textu jsou paměťové nároky. Podle velikosti nainstalovaných souborů je AmigaWriter už dnes „velký“ jako FinalWriter; horší překvapení nastane po spuštění, kdy si tento editor zabere místo u obvyklých 1 – 1.5 MB paměti (paměť pro obrazovku nepočítaje) 2.5 – 3 MB paměti. Podobným způsobem se chová i při práci s dokumenty: návod k BD Editoru, který má v RTF formátu asi 300 KB zabere po otevření v AmigaWriteru další 2.5 – 3 MB paměti, zatímco tentýž dokument při otevření v BD Editoru či FinalWriteru zhltne zhruba 700 KB. Je tedy patrné, že 8 MB RAM jako minimální množství paměti pro rozumnou práci není nijak nadhodnocené. Dovolím si ještě jednu malou poznámku k rychlosti formátování v AmigaWriteru – formátování a zobrazování je prováděno separátním procesem, který má nastavenu prioritu -1. Pokud je tedy na pozadí spuštěna další úloha (kompilace, archivace apod.), vypadá to, jako kdyby AmigaWriter celý zatuhl a k obnovení činnosti i něj dojde až po skončení oné úlohy běžící na pozadí (pokud si ovšem ručně nezměníte prioritu formátovacího procesu).

Zvláštní kapitolou je tisk. Vzhledem ke koncepci AmigaWriteru je vyloučen tisk znakový, a protože zatím není k dispozici výstup v postscriptu, tisknout lze jedině graficky přes systémové ovladače. Tisk není nijak závratně rychlý, ale ani pomalý. Problémem však je, že ještě zjevně není doladěn, protože některá písmena jsou prostě rozsypaná (úzký proužek písmene je občas umístěn o pár řádek výše či níže). Také se při tisku stává, že si AmigaWriter narušuje a přepisuje svá vlastní okna.

Další poznámka se týká přenášení standardů z jiných platforem na Amigu. Je pravdou, že například vzhled ikon, pravítka, či způsob značení bloků odpovídá MS Wordu. Jenže jaksi chybí ta správná funkčnost – nástrojová lišta zabírá hodně místa a není editovatelná; klávesové zkratky pro pohyb a editaci textu v podstatě neexistují (nelze se pohybovat po větách, odstavcích či stránkách, popř. mazat po slovech, řádcích či větách; jediné klávesové zkratky, které máte k dispozici, jsou funkční klávesy pro přepínání mezi styly a pohyb po slovech a řádcích); dokonce nelze vložit zlom stránky bez použití stylu odstavce (zlom sloupce není k dispozici vůbec!). Přitom ostatní editory toto vše nabízejí (i když o tom někteří uživatelé Třeba nevědí). K tomu všemu se přidávají drobnosti jako neexistence příkazů „hledej / nahraď“ další výskyt (je tedy třeba se přepínat do hledacího okna), nemožnost označení více rámů najednou a pohyb s nimi, nebo fakt, že někdy program prostě odmítá vytvořit nový rám či několik sloupců, ať se snažíte sebevíc.

Závěr

Ačkoli jsem se na nový textový procesor na Amiga scéně docela těšil, dojmy z první verze nejsou příliš dobré. Na straně jedné je tu dobrá koncepce, možná rozšiřitelnost (do verze 2.0 se připravuje kontrola pravopisu, podpora TrueType a PostScript fontů, tištěný manuál), na straně druhé zbytečně velké hardwarové nároky, řada chyb a nedostatků a také poměrně velká cena, k níž bude do budoucna nutné připočíst také cenu za rozšiřující moduly dalších firem (např. editor vzorců či import z MS Wordu, které již byly oznámeny). Pokud se rozhodujete mezi editory na Amiga trhu, pak v případě AmigaWriteru to chce rozhodně počkat, neboť za cenu shodnou či vyšší než mají ostatní produkty, toho zatím AmigaWriter tolik nenabízí.

Pavel Čížek