Rozhovor: POISON6502

Velký rozhovor s českým chiptune tvůrcem. O jeho počítačových začátcích, tvorbě hudby, demoscéně, Atari a mnoha dalších zajímavých věcech.

Ahoj, mohl by ses představit čtenářům? Kdo je POISON6502, nick pod kterým vystupuješ?

Ahoj, jmenuji se Marek Pešout a jsem z Kutné Hory. Nick je ze super hudebního dema, které se jmenuje „Vaxeen“ a udělal ho Filip Osčádal alias Fred Brooker, jehož skvělou hudbu obdivuji do dnes. Můj kamarád Richard Viduna si z toho dema přebral název skladby „Cygnus“ jako svůj nick, no a já, abych nezůstal pozadu, jsem si z téhož dema vzal název skladby „Poison“. To bylo přibližně v roce 1993.

Nick Poison mi vydržel pro 8bit Atari až do roku 2015, kdy se mi ozval Markus Rösner z Německa, který má hudební vydavatelství. Dostal jsem nabídku, že když vytvořím nové album, tak mi ho vydá jako oficiální fyzické CD, což jsem samozřejmě nadšeně přijal (před tím mi už vydal první dvě alba na kazetách), ale problém byl právě v názvu Poison, protože stejnojmenná kapela už existuje někdy od 70s, myslím. No, tak jsem si k přezdívce přidal číslo 6502, aby bylo jasné, že jsem někdo úplně jiný. 🙂

Začátky

Jaká byla tvoje první zkušenost s počítači a videohrami?

Moje úplně první zkušenost byla s nějakým Didaktikem u kamaráda mého bratránka ve vesnici Chlístovice. Chodilo se tam přes silnici a říkali tomu, že jdeme na hry „za humna“. Ten chlapík nahrával hry z magnetofonové pásky, ne kazeťáku. 🙂

A úplně první hra, kterou jsem kdy hrál byla „Green“ Beret na malé černobílé televizi. Ovládání na klávesnici mě vůbec nešlo, ale úplně mě odrovnalo jak super to je. A to byl asi rok 1985/6. Pak jsme s kámošema ze školy chodili na pouť hrát do maringotek a svůj první počítač Atari 800XE jsem dostal po revoluci v roce 1990 a od té doby jsem tomu naprosto propadl. 🙂

Co tě přivedlo k tomu, abys začal tvořit chiptune hudbu?

Začal jsem vlastně celkem záhy po získání atárka. Nejprve v Basicu a pak v různých tehdejších editorech, ale to až později. V roce 1993/4 mi kamarád Richard „Cygnus“ Viduna donesl na kazetě „Chaos Music Composer“ a informoval mě, že je v tom udělána hudba do super logické hry „Lasermania“. Oba jsme v té době začali vytvářet různé „skladby“, ale jejich kvalita byla taková zvláštní. 😀 Moje první skladby se jmenovaly PSONG01 – PSONG15. Bohužel jsem o to všechno přišel. Ona to ani není tak velká škoda, ale ta nostalgie.. 😉

Pak jsme s kamarády založili demogrupu CZECH. Ondřej „BOL“ Balek byl programátor, Cygnus, grafik a já hudba. To byl asi rok 95/96 a myslím, že tehdy už se to začínalo dát poslouchat. Taková má nejoblíbenější z té doby je „Lemmblaster“, která měla být u plánované hry, ale ta na konec nevznikla. Pak kamarádi s atárkem skončili a já zůstal sám a dělal si hudbu sám pro sebe.

Demogrupa CZECH po letech.

Naštěstí v roce 1999 jsem se nějak dal do hromady s Davidem Spilkou, což byl velmi dobrý programátor a dělal hry a dema a já mu začal dodávat svojí hudbu. Mimo to vytvořil i velmi dobrý editor Stereo Double Chaos Music Composer (SDCMC), který byl vytvořen z původního CMC, ve kterém jsem již roky dělal. To bylo úplně super. 🙂

David mi vyprávěl, že si celý kód původního CMC, ze kterého vycházel, vytisknul na jehličkové tiskárně na traktorový papír, což byla hromada stránek, kterou si rozložil po pokoji a fixou si propojoval části programu a psal si co, jak a kde přepsat a co vyhodit.

Protože SDCMC podporovalo stereo, což jsou 4 kanály vlevo a 4 vpravo (na to je potřeba mít v Atari nainstalované STEREO rozšíření s druhým POKEY) a dále Double mod, což znamená, že zvuky jsou přehrávané dvojitou rychlostí a mohou tedy některé znít lépe, třeba je to hodně znát u bubnů. Takže jsem dostal nový nástroj a pustil se pln nadšení do skládání. A dělám v tom samém editoru až do teď.

Nicméně od roku 1999 do 2012 to bylo spíše takové občasné skládání. Něco do dema tady, do hry támhle, ale ta opravdová práce mě chytla až 2012/13, kdy jsem vytvořil své první album „Epic Fail“, kde půlka byla mé skladby a půlka remixy jiných hudeb. Později jsem jednu skladbu z prvního alba i „nazpíval“. 😀 A protože se album poměrně líbilo a měl jsem pozitivní reakce, tak mě to hodně povzbudilo a rozjel jsem se tak, že každý rok bylo hotové nové album a spousty dalších hudeb do her. A to celé vlastně dělám až do teď. A i když všichni remcají, že to mám všechno stejný a říkají, že je to další poisnovka, tak je to vlastně super protože mou hudbu každý pozná. 😀

Scéna

Jako jediný ze scény v Česku komponuješ i samostatnou hudbu a desky nezávislé na počítačových hrách. Jaký má podle tebe muzika tvořená zvuky starých počítačů potenciál? Může oslovit i širší publikum než jen fanoušky žánru?
Podle mě si každá hudba najde své posluchače. Určitě se nejedná o styl, který by zaplnil Letnou, ale menší „tematické“ koncerty pro nadšence třeba v klubech si představit umím. 🙂 Člověku nezasaženého retrem si myslím, že to asi moc neřekne. Myslím si, že kolikrát ani nerozliší jednotlivé zvuky. Vidím to na svém „normálním“ okolí kde tomu obecně říkají pípání, nebo vypni už ty kostičky. 🙂 A při tom je to škoda, protože ta hudba, pokud se do ní člověk opravdu zaposlouchá je oproti trendy komerci hodně jiná. Může upoutat právě svou hravostí, energií, zcela odlišným zvučením, zpracováním a melodiemi.

Jak vypadá scéna v dalších postkomunistických zemích? Respektive, co je tí o ní známo?
Podle mého to hodně jede hlavně v Polsku, Německu a Slovensku, kde se pořádají různé velké party spojené s různými competition (hudba, hry, dema..). V Polsku je to například Silly Venture, v Německu Revision a na Slovensku Forever, kam jezdí hodně ataristů z Polska.

Jak moc je česká scéna aktivní?
Na to jak jsme malá země, tak bych řekl že poměrně dost. 🙂 Je to krásně vidět na akcích typu Bytefest, kde se sejde opravdu velké množství nadšenců různých platforem. Převažují hlavně ataristi, amigisti, spectristi a nějaký ten commodorista se také najde. 🙂 Všichni samozřejmě netvoří, ale aktivně stroje používají a zajímají se o novinky a případně vymýšlí a vytváří nové upgrady a zařízení, která zpříjemňují práci s nimi nebo dávají nové možnosti využití. Příkladem za všechny je třeba zcela perfektní a nedostižný cart AVG (od TMP) pro 8bitové Atari, který se stal mým neocenitelným pomocníkem.

Poision6502 a PG na Bytefestu 2023

Tvorba

Když se vrátíme ještě zpět ke hrám, máš nějaký oblíbený videoherní soundtrack nebo hru, která tě dokázala inspirovat při tvorbě hudby?

První hra, která mě dostala hudbou byl „Draconus“ (a vůbec hudba Adama Gilmora pro pokey) to jsem jen seděl u telky a s otevřenou pusou poslouchal co to moje atárko dokáže zahrát. 🙂 Pak jsem obdivoval a snažil se napodobit hudbu ze hry „Microx“ (skvělý Filip Oščádal) a v neposlední řadě i hudba Radka Štěrby z první poloviny devadesátých let na mě hodně zapůsobila. Hlavně pak musím vyzdvihnout jeho hudbu v demoverzi na hru Imagine, která je dle mého názoru jeho nejlepší. Úplné TOP OST z her, které ale nejsou na 8bit atárko, ale ovlivnili mou tvorbu, jsou „Golden Axe“, „Warcraft II“ (PC CD verze) a „OnEscapee“ z Amigy.

Chiptune komunita a scéna byla od svých počátků hodně propojena s milovníky sci-fi, cyberpunku a podobně. Jaké jsou tvé hlavní inspirace pro tvorbu hudby?

Mě velice inspiroval Vangelis soundtrackem k nejlepšímu sci-fi všech dob Blade Runner. Cover hudby End Titles jsem udělal jak v mono verzi v CMC, někdy kolem roku 95, tak i moderní 6ti kanálovou verzi v SDCMC v roce 2012, která je na albu „Epic Fail“. Inspiraci sbírám většinou v tématech různých filmů, seriálů nebo dokumentů.

• První deska „Epic Fail“ vznikla spíše náhodou. Z půlky tam jsou mé skladby, které jsou doplněné o předělávky známých hudeb (Blade Runner, Golden Axe, 12th Warrior atd). Celé je ke stažení zdarma.
• Druhé album „Cyber City“ vzniklo po shlédnutí remasteru skvělého Metropolis z roku 1927, které na mě zapůsobilo opravdu hodně.
• Třetí CD „Damned Worlds“ je věnováno filmu Equilibrium, kde jsem se snažil vystihnout atmosféru různých scén a proto se skladby jmenují podle nich.
• Čtvrté „Circus Bizarre“ je věnováno cirkusovým umělcům z temného zrcadlového světa.
• Páté album „rePulsed“ bylo uděláno na objednávku a vyšlo u jednoho německého labelu.
• Šesté „Virtual Dreams“, má vyjadřovat různé virtuální zážitky.
• Sedmé CD „Space Odyssey“ vzniklo po několikátém shlédnutí filmu Interstellar.
• Osmé album „Angel Zero“ se věnuje nadpřirozenu, víře a boji s peklem.
• Pak následovalo deváté album „The Last Legend“, které bylo inspirováno dokumentem „Ancient Aliens“ (Vetřelci dávnověku). Album jsem věnoval německému Atari sdružení ABBUC, které jej vydalo na fyzickém CD nosiči a rozeslalo jako vánoční dárek všem členům v roce 2022.
• Po něm jsem udělal kompilaci mono CMC skladeb jménem „Relics“ (jednalo se o objednané  soundtracky do dvou her pro osmibitové Atari, které nakonec nebyly z různých důvodů použity).
• O hudbě do hry „onEscape“ a o (zatím) posledním albu „For Eternity“ se zmiňuji v jiné části textu.

Komponoval jsi hudbu do počítačových her?

Mimo Atari je moje hudba použitá v pixelartové hře, kterou dělá Adam Pohořilský pro Windows. Na Atari jsem udělal celý soundtrack (asi 30min hudby) například do německé hry „Jim Slide“ (Ingo Boller), kde je i několik levelů ode mě. Pak do pár her ze Slovenska „Quarrion“ a „Nemeziro“ (Martin Šimeček), připravované Polské hry „Gravity Worms“ (také celý OST cca 30min), konverze hry „Bomber“ z C64, „Oilgame Deluxe“ (František Houra), do nové České textovky „Nekonečný příběh 2“ (od Tomáše Kratochvíla), „Monex“, „Bombeeno“ a mnoha dalších. Některé jsou stereo a některé zase mono, podle přání autorů. 🙂 Také jsem ozvučil mnoho dem. Zmínil bych zde demo „Prodigy“, které nakonec vzniklo jako památka na Ketha Flinta, ačkoliv původní účel takový nebyl. Veškeré cover verze byly hotové dávno před tím. Tyto skladby jsou free ke stažení na mém bandcapu POISON6502. Pak megademo „Who lost the wallet“, kde je mix hudby ze slavného amiga dema „Desert Dream“ a ještě „Prototype“ demo, které je určené pro 1MB paměti. Jsou tam dvě zremixované skladby. Jedna od Adama Gilmora ze hry „Draconus“, druhá je „R-Type“ Chrise Hülsbecka. No a pak má původní hudba „Prototype“ (vyšla na prvním albu „Epic Fail“), která vlastně zapříčinila to, že jsem se vrátil ke skládání.

A mimo software byla moje hudba použita například při recenzi C64 mini pana Rybky z Alzy (což nevím jak někteří vzali, že u recenze C64 byla hudba z Atari 😀 ). Pak ji ještě ji použila TV NOVA v pořadu Týden, když dělala reportáž na jednom z Bytefestů.

POISON6502, jeho Atari 800XE

Snažíš se ve své tvorbě nějak inovativně obejít či vypořádat se s omezenými technickými možnostmi dobového hardwaru, nebo je bereš spíš jako součást tvorby i výsledku?

Nesnažím se dělat klasickou chiptune muziku, která podle mého je taková hodně crvrlikavá, je to samý zvukový slide na leadu a vůbec jsou na mě všechny takové hodně happy. 😀 Chtěl bych, aby zněla moderně, zajímavě a měla v sobě něco navíc, něco co dokáže zaujmout.

Dělám různé hudební styly. Techstep, dubstep, techno, trance, breakbeat, rave nebo dance. Občas je třeba se více zaposlouchat než to z toho vyleze. 🙂 A s ohledem na tyhle hudební styly je třeba volit i melodie. Spousta zvuků spolu nesouzní, i když jsou na stejné notě. Hluboké tóny zanikají nebo se bijí s basem, vysoké nebo někdy i vyšší tóny už znějí falešně, zvládnou zahrát třeba jen jednu oktávu a pak to jsou už jen divné pazvuky. A i to mě na tom i baví. O to větší radost mám pak z dokončené skladby.

I když finální ladění je také poměrně složitý proces. Neexistuje tu žádný master tak jak se dělá u normální hudby. Vše je třeba vyladit pomocí hlasitosti jednotlivých zvuků tak aby se netloukly, nepřeřvávaly a nebo naopak nemizely. Nejde upravovat jednotlivé kanály nebo zvukové stopy.

Takže když dokončím skladbu tak si z ní vyrobím wav a pak si to dokola pouštím na sluchátkách když třeba někam jdu, nebo v autě na repro když někam jedu. ): Každé to zařízení má jiné vlastnosti a ten 8bit zvuk přehraje jinak. No a já se pak snažím vyladit úrovně zvuků tak, aby to všude hrálo jak má. Kolikrát to znamená třeba přidání zcela nového zvuku pro jednu notu jen pro jeden pattern, který se pak už jinde neozve.

A s tím souvisí i další omezení. SDCMC editor má pouze 64 paternů a lze pracovat v jedné skladbě jen s 25 zvuky. Takže kolikrát je opravdu boj tu skladbu dokončit. 64 patternů se může zdát hodně, ale pokud se skladba nemá moc opakovat a má mít nějaký vývoj a spád je to pro stereo celkem málo. Za předpokladu, že se použije 6 kanálů a na jeden řádek se vedle sebe sepíše 6 patternů „00 01 02 03 04 05“ je po prvních pár vteřinách volných jen 58 patternů. Sice ne na každém dalším řádku mám novou sadu patternů, ale při různých přechodech, změnách rychlosti jsou potřeba další a pak velmi rychle dochází.

POISON6502, SDCMC

Veškeré informace, které jsem napsal se týkají SDCMC. Další editory, které jsem zmínil se chovají zase jinak. Pro porovnání tu není tolik místa, takže už to nebudu rozepisovat. Ale myslím si, že pro představu čím si hudebník, který pracuje na reálném Atari 800 XE a software, může projít. 🙂 No není to výzva ? 😉

Máš nějakou oblíbenou část tvorby chiptune hudby? Komponování, aranžování nebo samotné programování zvuků?

Vždycky mám nejraději to poslední album, protože ho ještě nemám tolik oposlouchané. Většinou když mě přestává bavit si ho pouštět v autě, tak začínám přemýšlet o novém CD. O čem bude, jaký bude název, kolik skladeb a pak i jejich názvy.

Mám asi trochu jiný způsob tvorby. Já si nejdříve celé to album naplánuju a pojmenuju a následně podle těch názvů skládám hudbu, aby to k tomu hezky sedlo. Momentálně se mi nejvíce líbí dvě poslední CD „The Last Legend“ a „For Eternity“ a pohrávám si s myšlenkou, už delší dobu, že bych udělal nějaké The best of. Z 10ti alb se už dá snad něco vybrat. 🙂 Chtěl bych z každého alepoň dvě skladby. Zjistil jsem, že je hodně složitý úkol něco vybrat a tak jsem se rozhodl, že zatím vymyslím název té bestofky. 🙂

Jinak rád dělám remixy a aranže jiných hudeb. Mezi mé oblíbené patří předělávka hudby z „Golden Axe“ nebo dema „Second Reality“, „Lotus II“ či „Warhawk“, „Draconus“, „R-Type“, „12th Warrior“ a můj nejoblíbenější remix je hudba z „Blade Runner“, která je na prvním CD „Epic Fail“ nebo jiný remix pro gratulaci k dokončení hry „onEscape“.

Tvorba zvuků mě spíše nebaví. CMC má v sobě již předdefinovanou zvukovou banku, kterou hojně využívám a spíše si ty zvuky přizpůsobuji a měním, než abych vytvářel úplně nové. Občas se náhodou něco pěkného podaří jako například nový druh snaru a kopáku, které jsem použil v několika skladbách na albu „For Eternity“.

Je něco, v čem se proces tvorby chiptune odlišuje od skládání běžné elektroniky?

Tak určitě. 🙂 Je to hlavně otázka spousty omezení, které původní hudební software pro Atari má. Chybí mu velké množství efektů, funkcí, neexistují žádné pluginy, nebo nové verze s opravenými chybami. Takže ten soft je stejný dnes jako byl před 30 lety. 🙂 Je potřeba vymyslet jak některé věci obejít tak aby se ta či ona hudba dala udělat. Nic zde v podstatě není samozřejmé a skoro každá moje skladba obsahuje nějakou zajímavost. Třeba na albu „The Last Legend“ hraju v jedné skladbě hlavní melodii na 4 kanálech ze šesti, pak se k tomu přidají dva kanály basové linky a dva kanály bubnů, snarů a hitek. 🙂 A přesně tohle je jeden z důvodů proč to dělám. Když to někomu pustím tak si totiž ani nevšimne, že některé tóny a zvuky zmizely a nahradily je jiné (poznal jsi to ? 😉 ). Protože šest kanálů je prostě limit a hudebník si s tím musí vystačit.

Pak původní editory mají problém zahrát některé tóny, zní jinak, nepříjemně nebo falešně. Teď vymyslet jak je nahradit, nebo zamaskovat jejich nepřítomnost. Určitě je rozdíl při tvorbě melodií protože ne vše co zní hezky v běžné hudbě zní dobře i tady. Basové linky se musí dělat jinak, obzvlášť když je třeba hrát je na více kanálech, nejde o to, že by byly falešně, ale o to, že se stejný zvuk může navzájem „tlouct“ a rušit se tak že při každém přehrání to zahraje jinak nebo zcela zanikne.

Máš nějakou svou nejoblíbenější skladbu, kterou jsi vytvořil?

Nejoblíbenější skladba se poměrně hodně často mění. 😀 Ale dlouhodobě se u mě drží z alba „Circus Bizarre“ skladba „Circus Riders From Hell“, „Gears of War“ (o chlup níže naleznete první osmibitový trance) z CD „The Last Legend“ a „Seed of Aliens“ z „onEscape“ (soundtrack k naší hře, která vyšla minulý rok ve sběratelské edici na cartu).

Retro

Co podle tebe stojí za současnou vlnou obliby počítačového a videoherního retra?

Třeba jsou už někteří unaveni z té ultra reálné RTX grafiky. 🙂 Spíše to ale může být tím jak pixelart dokáže povzbudit představivost, fantasii, je to zase něco jiného. Nebo to může být pouze krátkodobý módní trend, že co není retro není in. Stává se z toho taková ta mediální masáž, kde je všechno retro, jaké to tenkrát bylo lepší, úžasné maringotky s automaty na poutích, navštěvování kamarádů, kteří měli různé počítače a porovnávali si hry, vracení se do dětských let dnešních čtyřicátníků a padesátníků. 🙂

Je složité sehnat v dnešní době dobový hardware? Jak moc nákladná je to záležitost?

Problém to není, jen s aktuální retro vlnou je třeba sáhnout hluboko do peněženky. 🙂 Doba, kolem let 2005–2010, kdy se to skoro vyhazovalo už je dávno pryč. 😀

Řekl bys, že se chiptune podařilo vrátit po krátké epizodě, kdy se scéna začala drobit a rozmělňovat, vrátit do undergroundu, ze kterého tento žánr vyrostl?

Tak tady úplně nevím co odpovědět, nevšiml jsem si, že by někdy z undergroundu vylezla. 😀

Máš za sebou i nějaké chiptune koncerty či živá vystoupení?

Chiptune koncerty ? Nemám. 🙂 Měl jsem pár nabídek, ale ty byly víceméně nereálné. Například mi přišlo, abych přijel do nějakého klubu v Madridu zahrát pár skladeb, nebo mi napsalo pár lidí z Ruska a někdo z Maďarska. 🙂 Ale nejsem si jistý, jestli správně pochopili jakou hudbu dělám a kde bydlím. 🙂 Asi bych se vyloženě nějaké nabídce nebránil, ale obávám se, že nejsem žádný profík a extrémní nervozita a tréma by vyhrály. 🙂 Přeci jenom je to přes 20 let co jsem se někde naposledy předváděl. 🙂

Díky moc za parádní rozhovor, opravdu je v něm mnoho zajímavých věcí, třeba bude inspirovat mladší následovníky.