Terminal Velocity

70 let trvající mír, zaručený aliancí nezávislých planet, je z čista jasna porušen a Země je napadena armádami ostatních planet. Milióny lidí umírají. Pozemský pilot Jindřich Rohlík byl vyslán Zemí na osamocené destrukční akce k těmto planetám, ocitá se na povrchu jedné z planet v bojovém letounu a spouští akci.

Tato recenze se zabývá sharewarovou verzí hry, ale ta dostatečně představuje plný produkt a můžeme si tedy o hře udělat stejně kvalitní představu jako z recenze na ostrou verzi.

Terminal Velocity (TV) v sobě spojuje dvě vynikajíci a na první pohled neslučitelné hry: legendární Comanche – Maximum Overkill a mladičkého krále 3D akčních her Descent.

Jednoduché příběhy

TV má ukázkově jednoduchý a neoriginální příběh. Kdyby byl čirou náhodou obestřen vynikající legendou, stejně by se toho nikdo nevšiml a nebo by mohl dopadnout jako System Shock, který je vpravdě jedinou plynule-zoomovací akční hrou s propracovanou zápletkou, ale jakýkoliv pokus o jeho zesíťování by vyzněl směšně a absence hry po síti danou hru ve většině případů nebývalým způsobem degraduje.

Na zemi a v podzemí

Celý TV se odehrává v podstatě ve dvou prostředích, Tim prvním je volné prostranství planety na způsob Comanche, ve kterém se ocitnete po spuštění první mise. Na rozdíl od Comanche, kde byla krajina tvořena fraktály, přesněji řečeno několika tisíci drobnými polygony, je velocitovská krajina vytvořena většími texturovanými plochami. Vizuální rozdílnost mezi těmito programátorskými přístupy není z hlediska uživatele až zas tak veliká a krajina, ve které se pohybujete, je opravdu skvěle provedená. Nijak zvlášť si ale okolní scenérii nevychutnáte, protože od začátku až do konce na vás bude neustále někdo útočit. V této hře je v prakticky nemožné zastavit se a promyslet si další postup. Jednak proto, že ovládání lodi vlastně ani zastavení pohybu neumožňuje, ale především výskyt nepřátel by se dal nejlépe popsat jako „všudypřítomní“.

Jednou jsem dokonce zkusil snížit tah motoru na minimum a udržet se na jednom místě co nejdéle. Po jisté době jsem dospěl k názoru, že TV nějakým způsobem náhodně generuje nové vzdušné protivníky a vzdal jsem to. V každém případě neustálá přítomnost útočníků dělá hru nesmírně dynamickou.

K tomu samozřejmě přispívá i ovládání, které je standardně nenáročné, Obsahuje pouze zrychlení, pohyb do stran plus rotaci a přepínání zbraní. Myslím, že v tomto ohledu je hra vyvážená, protože více byste toho stejně nestihli. Pult s různými ukazateli je netradičně umístěn v horní části obrazovky, což je po několika letech strávených u Dooma, Descenta a jim podobných poněkud matoucí.

Zde bych možná vytknul provedení radaru, který je v mnoha ohledech nepoužitelný. Je to sice lepší než vidličkou pod nehet, ale od použitelného radaru bych čekal víc. Absence okolního prostředí na ploše radaru a nepoměr velikosti vaší lodi a nepřátel (vaše loď je alespoň desetkrát větší) je minimálně dezorientující. Radar vás vždy bezpečně navede k nejbližšímu důležitému pozemnímu cili, což je také jediné jeho plus. Pokud zmíněné cíle likvidujete v pořadí, v jakém vás k nim navádí, dostanete se tak až k tunelu vedoucímu do podzemí planety.

Tady se dostáváme k druhé části hry, jejiž nejkratší popis by zněl: Descent. Je to v podstatě stejné prostředí a stejně kvalitní 3D engine. Pouze architektura chodeb není tak dokonalá jako u Descenta, protože těžiště kvality této hry je trochu jinde, ale podstatně přispívá k realističnosti simulace planetárního boje. Jinak je tato podzemní část hry provedena fantasticky. Rotující tunely se šestihraným profilem a průstřelné stěny, to možná nebylo nikde jinde.

Další významnou věcí, která navozuje určitý vyšší stupeň skutečnosti, je průlet vrstvou mraků, kde souboj dostává jiny rozměr.

Registrace

Do nedávna nebylo zvykem kupovat si jakoukoliv hru a řekl bych, že se tento zvyk stále ještě drží. Jestli byla koupě hry absurdní, pak zaregistrování sharewaru patřilo do speciálního slangu městečka Utopie,

TV vás ovšem donutí zamyslet se vážně nad tím, jestli by nebylo rozumné koupit si jeho plnou verzi, podobně jako byste to udělali u Dooma, kdyby nebyl stejně rozšířený jako operační systém.

Ony tedy registrační poplatky také už nejsou to co bývaly a nějakých 30 nebo 40 dolarů by se mohlo zdát moc, ale TV za to stojí. Pouhou koupi plné disketové verze získáte kromě mnoha dalších planet i možnost hry v SVGA, která musí být opravdu senzační (pokud mohu soudit podle obrázků a podle SVGA verze Descenta).

Se 40 dolary získáte CD verzi, která je provázena filmovými sekvencemi a je na ni ještě několik utajených planet. Osobně si myslím, že za svých cca 1 000 Kč získáte vice než plnohodnotnou hru.

Hra po síti

To, co dalo počítačovým hrám skutečně nový rozměr, byla možnost hry po síti, po modemu nebo jen po sériovém kabelu. TV všechny tyto možnosti umožňuje.

Je zde samozřejmá obdoba deathmatch nebo hra v teamech. TV podporuje standardní 2-4 hráče. Klasické posílání textových zpráv spoluhráčům bylo rozšířeno o zasílání zvukových komentářů. Ty jsou na disku uloženy ve standardním formátu wav a můžete je podle libosti obměňovat. Tento prvek posouvá hratelnost zase o něco výše.

Nevím, co k případu Terminal Velocity ještě dodat. Snad jen, že od té doby, co se objevil, se už k Doomovi nebo Descentovi vracím čím dál tím méně.

Napoleon