Hillsea Lido

Není to tak dlouho, co se na našich friedly mašinkách objevila hra. Nebyla to hra ledajaká a spoustě lidí se vcelku líbila. Protože se líbila, tak se asi i prodávala a to dává ve většině případů slušnou šanci na pokračování. Zeewolf II je ještě lepší. Fakt.

…daně, inspekce, spravit surfy, uklidit bordel z pláže, objednat míče, umýt stánek se sodovkou, inspekce, daně, prachy, daně, zamést, zaplatit zaměstnance, objednat hamburgery, prach, daně, prachy, prachy, účet za telefony, daně, krach, reset, load HSL, návštěva banky, investice, daně, prachy, inspekce, špína, aspirín, nákup, daně, božemůj…

Další droga ze směsi Themeparků pro naše mokvající mozky. Nejsem chorobný hráč, nejsem závislý na drogách, nemám rád moře a pálivý písek a již pět dní téměř nepřetržitě gamblím simulátor ortodoxního podnikatele, který investoval svůj těžce vydřený miliónek (dědictví nebo krádež? Těžko říct) do kultivace nevyužité pláže s nulovou návštěvností – pošetilost? Mno, asi jo! Kde mám ten aspirin kur..

Vulcan Software a jeho Hillsea Lido (Seaside Management Simulator) je hra. Teda, on je to simulátor. Je to těžký simulátor, he! Asi jako Theme Park, nebo.. ne, to bych jí nadržoval – je to návyková hra se špatnými konci, ideální jako léčebná kůra (?) pro zkrachovalé podnikatele, aby věděli, že mohli dopadnout mnohem hůř. Mohli by dopadnout až úplně na dno propasti, jako já, kde na ně čeká nadržená brokovnice.

Pokud jsem některé z vás od hry odradil už teď, je to záměr. Určitá skupina lidí, mezi které jsem se nyní úspěšně zařadil i já, takové masochistické obchodní strategie vyhledává a raduje se z depresí po zdařilém a do nekonečna se táhnoucím krachování vypiplaného bussinesu. Je to jako droga, nic jiného vás nezajímá, naprostá ignorace a smutné rudé oči upřené na stále klesající konto. Jednou rukou křečovitě svíráte mouse a klepající se druhou típáte cigaretu do přetékajícího popelníku. Za pár dní, když to dál nejde a v bance na vás dělají dlouhé nosy, pak běháte po pokoji, kopete do zdí a infantilně se smějete do stropu. Krása!

Tak a skočíme do toho po hlavě.. ..když se to natáhne do paměti, z obrazovky na vás vyskočí daňový výběrčí s motorovou pil..(Panenko skákavá!). Obchodovat můžete na můstku u pláže, na samotné pláži, nebo na obou místech najednou. Ze začátku o peníze není nouze (cha chá), tudíž je utraťte za co chcete, na výběr je toho dost; od půjčovny malých nafukovacích loděk, windsurfingů, motorových člunů až po potápěčskou výstroj (pláž) a obchůdků a stánků se suvenýry, hračkami, jídlem, pitím atd. (promenáda). Po tom, co vám jistá firma Sea Dreams za nekřesťanské peníze stluče a pomaluje stánky, naverbujte zaměstnance a určete jejich platy. Peníze v této hře nemají stanovenou jednotku, takže je na vaší odolnosti, jakou si v duchu dosadíte (Já mám anglickou libru a zlomený obě nohy). Kromě půjčoven musíte do stánků pravidelně objednávat zboží. Děje se tak, že si v nabídce objednáte dostupné komodity, vytočíte číslo do skladu a po tom, co vám odmítnou cokoliv dovést, rezignujete a vypínáte počítač? Che, když ono se to tak často nestává, ale je tu jistá možnost. Pravděpodobně je to tím, že jste delší čas nedbali takovou maličkost, no, on vám to takový srandovní dědula od hygienický inspekce připomene. Prostě vám do tý černý špíny a hnijících odpadků nenavezou zboží, přestože by to jejich pancéřovaný náklaďák určitě snesl. Nezbývá tedy nic jiného, než zavolat uklízečku a za utření pultu jí vysolit pětset liber na ruku, načež se ve vás začne probouzet šelma. A když už jsme u tý hygieny, zaplane si rovnou toho supernejdražšího zametače chodníků na světě a za tisíc vám zamete chodník před stánky během deseti sekund. To je rychlost co, sotva se dá zaměřit a cvaknout…

Zboží je na svém místě – začínají přicházet zvědavci. Zvědavci nakukují do stánku a řvou. Sakra! Kliknete na stánek a zjistíte, že limonáda stojí 121 liber. Chvíli šachujete s čísly, vyrovnáváte na rovných 120 a zvědavci se smějí od ucha k uchu. Potichu sledujete jak se vám daří, poté nakliknete info a koukáte na bandu, která ječí, že má hlad a že chtějí hamburgery. Koupíte stánek s hamburgery za nějakých posledních pár set tisíc liber a banda se odejde opalovat na pláž. Přepnete tedy na pláž, koupíte za sto tisíc půjčovnu loděk, stanovíte cenu půjčovného a pozorujete ty věčně nespokojené zrůdy, které se usadili na lehátkách, nasazují si zrcadlovky a opalují se dva dny, přičemž obchod stagnuje. Třeba se zvednou, až jim koupím motorové skútry, uvažujete. Přepnete na banku a zjistíte, že nemáte peníze ani na odpadkový koš, natož nějakých půl milionu, ouha!

Čekáte tedy nějaký ten den s cigárkem v ruce a kalkulujete (časový booster urychluje, což v praxi znamená, že místo tří hodin reálu čekáte hodinu). Za dva týdny úmorného čekání na třiceti tisícovou tržbu najmete výběrčího za tisíc liber, kterého po tom, co ode všech poctivě sebere poslední -tník, okradou. Dopr.. ! ! !

Čekáte další týdny, platíte daně, úklidové čety, reklamní agenty(-tky), zboží, účty za telefony, opravy loděk, až jednoho dne dáte dohromady osmdesát tisíc (opravdu hodně dlouho). Prolistujete katalogem koncertů a vyberete ten nejlevnější paskvil široko daleko (na vystoupení Michaela Jicksona potřebujete celé dva miliony, takže ho mimo crackerů nikdo, a to slibuji, nikdo neuvidíte). V napjatém očekávání nedělního koncertu jen tak z nudy necháte vysadit alespoň jedinou nevýdělečnou věc – stromek, a teď se podržte, za dvacet pět tisíc liber. Ignoruji, že mi nejprve povedená firma Sea Dreams přiveze dvoumetrové lešení a poté ho vymění za malý zelený stromeček, výsledek stojí za to.

Je neděle a koncert začíná. Vstupenka za pět set, hmm. Přišlo deset lidí, hmm.. cože %SHb$?!!. Ale koncert byl hezkej, animovanej, hmm. Áááá reset. A známá pokojová scéna, deprese, hospoda, zvracím a v deliriu opěvuji podnikatele.

Nepodstatné věci jen krátce: Grafika je klasická Vulcanovská 2D (zde z profilu), zvuky taky tak (viz. Valhalla), jste v obraze? Hratelnost je individuální a je těžké ji objektivně ohodnotit, protože to nejde. Já to mám rád. Over…

Jak to vidím já (Tomáš Zajpt):
Hillsea Lido není až taková nemožná šílenost, jak se může z předchozího čtiva zdáti. S A1200 a trochou tý trpělivosti se to dá přece jenom hrát a jakmile začnou chodit lidi, tak se zvětší šance na nějakej ten zisk, a tím pádem je nervopalovací vliv hry o něco menší a tím víc vás to baví (nebo taky ne).

Robert Adámek