Je krásný letní den. Na malé jachtě, několik námořních mil od neobydleného ostrova v Tichém oceánu, odpočívají dva muži.
Možná chytají žraloky a jiné ryby, možná se jen tak opalují a povídají si o strastech všedního života, možná také projednávají nějaké obchodní záležitosti.. „Začíná konečné odpočítávání. Tři.. dva… jedna…, Bum! Ostrov přestal existovat, na jeho místo se nastěhoval sympatický atomový hřib, následek výbuchu malé jaderné bomby. „Jak vidíte, Mr. Kilbaba, stále mám zdroje atomových zbraní. Co vy na to? Plácneme si?“ „Určitě, Mr. Ortega. Bude to výnosná spolupráce. S Vaší pomocí budu konečně moci pomstít svého otce!“ „Ano, společně zničíme Washington. Konečně se ti Amíci přestanou hrabat do mých drogových obchodů! Ha ha ha ha..“ Společnici otevřeli novou láhev šampusu na oslavu své spolupráce. Netušili však, že jejich počínání je sledováno špionážní družicí…
Mezitím v Bílém Domě… „Pane, jedna z našich špionážních družic zachytila jadernou explozi poblíž jihoamerického pobřeží. V blízkosti ohniska se pohybovala podezřelá jachta. V její posádce jsme identifikovali dva celosvětově hledané zločince: drogového magnáta Carlose Ortegu a syna známého teroristy generála Kilbaby“ „Sakra! To nám tak chybělo! Na osmou svolávám mimořádnou schůzku. Svolejte sem všechny z protiteroristického!“
Kdesi v nějakém bytě zvoní telefon.. „Haló, Johny, zachytili jsme zprávy o jakési detonaci. Zřejmě to má spojitost s teroristickou organizací Ibna Kilbaby. Nouzový briefing začíná v 8:00, tak si pospěš!“
„No jo, budu tam!“ Člen protiteroristického oddělení CIA se rozmrzele protáhnul v křesle. „Sotva zneškodníme jednoho Kilbabu, už je tu další. Kam ten svět spěje?“ Bylo 7:45, když Johny vykročil do rozespalého města. Nasedl do svého auta, nastartoval a vyrazil směrem k Bílému Domu..
Po dlouhých týdnech a měsících čekání se pokračování hry Desert Strike objevuje i na domácích počítačích. Programové zpracování si tentokrát vzala na starost dřívější továrna na braky Ocean. Tato firma však začíná produkovat čím dál lepší hry, viz. TFX, Central Intelligence, Inferno atp. Jungle Strike, ač se jedná o zcela jiný typ hry, v této rozvíjející se tradici úspěšně pokračuje. Grafika je přibližně stejná jako u Desert Strike. Zvukové efekty jsou velmi dobré a doporučuji dát si hlasitost
na nejvyšší možnou míru, ať se střelba a uši drásající výkřiky umírajících ne- přátel rozléhají po celém pařanském doupěti! Všechny mezihry podbarvují přesně střižené válečné melodie. Sprajty jsou velmi dobře prokreslené, scrolling je při letu příjemně plynulý a co hlavně při hraní potěší, že vrtulník je o něco lépe ovladatelný než v prvním díle, což znamená, že se vám bude okolo nepřátel a při letu v husté zástavbě daleko lépe manévrovat a také budete hbitěji unikat před nepřátelskými střelami. Autoři si na hráče připravili 9 napínavých misí, ve kterých budete bránit území a majetek Spojených států (chránit kapitalisty, kdo to jakživ viděl? – pozn. KSČ) proti mnoha nevítaným hostům, abyste nakonec zasadili konečný úder záškodnické organizaci Ibna Kilbaby a nadobro zničili její základnu ukrytou v Jižní Americe kdesi hluboko v džungli (Yo! – pozn. DJ Bobo). Vaše poslání však není ani zdaleka jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Proto autoři vyměnili starého olítaného Apache za skvělý stroj Comanche a přidali trochu více výzbroje: 10 raket HellFire, 80 raket Hydra a 999 patron do palubního kanónu. V dalších misích budete mít možnost vyzkoušet si řízení nejmodernějšího vznášedla, pilotování stíhačky F-117 Stealth a dalších strojů. Sympatická je také volba ko-pilota, která byla už v prvním díle. Na výběr máte asi z pěti letců, přičemž k dispozici jsou jen dva – všichni ostatní jsou MIA, což je Missing In Action, tzn. ztraceni v boji.
Dalo by se říci, že tomuto produktu už k dokonalosti nechybí vůbec nic, ale přece je tu něco, co, ač nepozorováno, začínajícímu hráči trochu zkazí náladu. Tou věcí je o něco vyšší obtížnost. S tímto problémem se potýkal už Desert Strike a i jeho napodobenina na Amize a Atari ST „Fire Hawk“ (Codemasters, 1993). Nejde ani tak o to, že by nepřátelé šli těžko vymazat z povrchu zemského, ale náplň misí je pro nezkušeného pařana snad příliš velkým soustem. Posuďte sami: stihnout za jeden vzlet
ochránit městské památky, přičemž každou hlídají nejméně čtyři obrněná vozidla a pár chlapíků a bazukami, zničit centra nepřátelského odboje a zajmout jejich velitele, zneškodnit automobil s ukrytou výbušninou, najít a zachránit našeho agenta, doprovodit prezidentský vůz do bezpečí a k tomu ještě zajmout Kilbabova vrchního ostřelovače (samozřejmě živého), to je skutečně tuhý oříšek, se kterým si však pokročilejší gamesník bude jistě vědět rady. Paliva i střeliva sice máte omezené množství, ale obojí se dá pohodlně doplnit. Ale pozor – barely s palivem nejsou bohužel bezedné a se střelivem je to podobné. Občas po nepřátelích zbyde jakýsi „medikit“ pro váš vrtulník, po jehož požití se všechny pancíře doplní na 100%. Je to užitečná věcička, ale vyskytuje se málo kdy. Pokud se vám podaří zajmout cizího agenta či zachránit vašeho vojáka a tyto vysadíte na přistávací plošině, technici vám za odměnu vrtulník opraví. Účinek opravy je však přímo úměrný počtu dovezených osob.
Jungle Strike je skvělá hra. Nedá se ji skoro nic vytknout, snad jen začátečníky pozlobí vyšší obtížnost, ale těm otrlejším s pevnými nervy by neměla dělat vážnější problémy. A protože se jedná o hru skvěle technicky provedenou s výbornou atmosférou, dám jí čtyři hvězdičky z pěti. Určitě si ji kupte!
Joe
Jungle Strike
Grafika - 80%
Hudba - 75%
Zvukové efekty - 85%
Hratelnost - 85%
81%
Originální hodnocení v časopise Excalibur.
Recenze byla publikována v herním časopise Excalibur, konkrétně v čísle 41 z roku 1995.