Synnergist

Šok. Když jsem si jel vyzvednout Synnergist do redakce, bylo mi oznámeno, že je to adventka v „obyčejný VGA“. Říkal jsem si, že na rozlišení nezáleží, například Lost Eden čí Simon the Sorcerer II byly také ve VGA a při tom se jednalo o skvostnou podívanou. Ovšem to jsem ještě neviděl Synnergist. Současný trend stvořit graficky dokonalou hru se mu přímo vyhnul velkým obloukem. Obdobnou grafiku bylo možno naposledy shlédnout v roce 1991 ve hře Countdown, ale to je přeci jenom pár let zpátky.

Bohužel, vše co má něco společného s vizuální stránkou hry je přímo tragické. Napůl digitalizované a napůl dokreslované pozadí nevalné kvality, animace s frekvencí zhruba tří obrázky za vteřinu a jako vyvrcholení, herecké výkony (doporučuji vrhače šipek v baru – otřesné). Občas mám pocit, že všichni zkrachovalí herci končí u rolí v počítačových hrách. Když už jsem se začal věnovat hereckým výkonům, rád bych se také zmínil o rozhovorech. Ve většině her si jednotlivé postavy drží stále stejnou úroveň a styl mluvy. V Syrnergistu tomu tak je skoro u všech postav, pouze u vašeho hrdiny se objevuje jakási schizofrenie. Některé jeho odpovědi a dedukce jsou hodny Sherlocka Holmese, ale jiné si zase nezadají s pětilerým dítětem, ale to jen tak na okraj.

Dalším vyrážečem dechu je hudba. Pokud jsem se někdy snažil naznačit, že je hudební doprovod v některé hře opravdu slabý, přirovnával jsem ho k pochybným tónům linoucím se z reproduktorů. Ovšem teprve Synnergist mi ukázal, jak ony pochybné tóny vlastně zní. U komponování jsem naštěstí nebyl, ale vsázel bych na náhodná čísla.

I špatná hra má některé dobré vlastnosti (někdy). První věcí, která vás po takto tvrdém uvítání potěší, je prostředí, ve kterém se Synnergist odehrává. Ocitáte se v blízké budoucnosti ve městě, kde bohatí stále bohatnou a chudí se topí ve stále větší bídě. Největšími problémy se stávají kriminalita, obchod z drogami, prostituce atd. Mimo to se ztrácejí bezdomovci, v oběhu se objevuje nová droga s podivnými účinky a po městě se pohybuje maniakální vrah, který zabíjí své oběti pozoruhodným a dostatečně krvavým způsobem. Takže zajímavá doba, ve které není nouze o překvapující objevy. Ponurá atmosféra je ještě umocňována všudypřítomnou smrtí, která často potká i vaše nejbližší přátele. Váš hrdina, novinář místního plátku, se snaží přijít na kloub záhadné smrti svého přítele, který mu těsně před tím, než skonal, nechal vzkaz, že objevil něco velkého.

A aby toho nebylo málo, ještě se vám zdají drastické vize z prostředí psychiatrické léčebny. Zpočátku v tom budete mít pekelný zmatek, ale jelikož děj má rychlý spád a problémy v Synnergistu se řeší logickou cestou, tak se pomalu začnete prokousávat souvislostmi až k finálnímu setkání s vaším úhlavním protivníkem, které přinese nečekané rozuzlení. Ale nebudu vám již více prozrazovat, protože bych vás okradl o to nejlepší co hra poskytuje.

Poslední slovo. Přestože je Synnergist technicky jedna z nejhorších her poslední doby, stále ji poutavá atmosféra a propracovaný příběh drží alespoň mezi průměrem. Mohla to být přinejmenším hra, o které by se nějakou dobu vědělo, a kterou by kde kdo znal, kdyby se tvůrci zaměřili trochu více na technické zpracování. Takhle se stává pouze pravým opakem nezáživných her se skvělou grafikou a hudbou, proklínaných právě pro nulovou atmosféru a naivní příběh.

MAREK RŮŽIČKA