- Opětovné setkání s Blizzardem
- Amiga 1200
- Historický pohled
- Technické specifikace
- Aktuální stav A1200
- Blizzard 1260
- To Do
Blizzard 1260
Po několika dnech hledání, kdy jsem se začal v určitých okamžicích s ním i loučit (ze zoufalství prohlížel i originální krabičky s hrami), jsem ho konečně našel.
Tento infarktový stav jsem si navodil nevědomky, když jsem minulý rok rekonstruoval jednu část bytu a věci přesouval z místa na místo a pak měl úplně jiné starosti. Výsledek byl takový, že jsem ho před sebou pěkně schoval
Nyní je čas se vrátit ke vzpomínce na aukci a vysvětlit, proč jsem Blizzarda s ‚nulašedesátkou‘ vůbec tak moc chtěl. A nejde se při tom nevrátit do ještě starší minulosti, kdy jsme měli doma v dobách dávno minulých několik A4000 s turbokartami, grafickou i zvukovou kartou, video střižnou (měl jsem dokonce i PPC kartu, ale ta mi bohužel odešla). Procesor 68060 jsem si prostě po prvním setkání zamiloval. A proto jsem ho chtěl i v A1200.
Upřímně, jsem si zvykl na rychlý systém, na ty nejlepší dema a hry, které platforma Amiga nabízela. Nechci je sledovat na YouTube; chci je spouštět na svém skutečném stroji. A když se podívám na technologický aspekt, jedná se o velmi unikátní model. Sice to není nejvýkonnější verze, ale přesto představuje jakousi poslední ikonu své éry, těsně předtím, než společnost Motorola přešla k architektuře PowerPC.
Model 68060, pracující v rozsahu frekvencí 50 až 75 MHz, poskytoval výkon srovnatelný s prvními modely Pentium, zejména v úlohách citlivých na rychlost procesoru a efektivitu zpracování instrukcí. Jeho přednosti spočívají v efektivnějším zpracování instrukcí na jeden takt a nižší spotřebě energie, zatímco Pentium vyniká čistou rychlostí díky vyšším frekvencím a lepší podpoře paralelního zpracování instrukcí.
Díky superskalární architektuře dokáže 68060 zpracovat více instrukcí v jednom taktu, což výrazně zvyšuje výkon oproti procesorům bez této možnosti. Využívá dynamické plánování instrukcí, které umožňuje efektivnější využití exekučních jednotek procesoru dynamickým výběrem a prováděním instrukcí na základě jejich dostupnosti a závislostí. Kromě toho je procesor 68060 vybaven pokročilými mechanismy predikce větvení, které minimalizují zpoždění způsobené větvením programu díky lepší predikci výsledků podmíněných skoků.
Jeho předchůdce, Motorola 68040, byl jako první z řady 68k považován za částečně superskalární, a to díky několika nezávislým vykonávacím jednotkám, které umožňovaly paralelní zpracování určitých instrukcí. Díky integrované jednotce pro výpočty s pohyblivou řádovou čárkou (FPU) a jednotce pro správu paměti (MMU) nabízel 68040 vyšší výkon pro aplikace vyžadující složité matematické výpočty a efektivní správu paměti.
Procesor Motorola 68060, byl vydán v několika verzích a revizích, které se lišily v několika klíčových aspektech, včetně výkonu, spotřeby energie a integrovaných funkcí.
Verze:
- 68060RC50
Frekvence: 50 MHz
Info: Jedná se o nejběžnější verzi 68060, nabízející dobrý kompromis mezi výkonem a spotřebou energie. - 68060RC75
Frekvence: 75 MHz
Info: Tato verze je výkonnější díky vyšší pracovní frekvenci. Kvůli většímu tepelnému výkonu je potřeba také efektivnější chlazení.
Revize 1, 6 a 7
Info: Kromě rozdílů ve frekvenci byly procesory 68060 také vydávány v různých revizích, z nichž každá přinášela určitá vylepšení nebo opravy chyb. Revize 1 byla ranou verzí s některými dětskými nemocemi, zatímco revize 6 a zejména revize 7 jsou považovány za stabilnější a spolehlivější, odstraňující mnoho problémů nalezených v předchozích verzích.
LC a EC varianty
- 68060LC: LC verze (Low Cost) má vypnutou nebo chybějící FPU (Floating Point Unit – jednotka pro plovoucí desetinnou čárku), což ji činí méně nákladnou alternativou pro aplikace, které nepotřebují pokročilé matematické výpočty.
- 68060EC: EC verze (Embedded Controller) je zjednodušená varianta, která může mít omezenou nebo žádnou MMU (Memory Management Unit – jednotka pro správu paměti) a/nebo FPU. Tato verze je určena převážně pro systémy, kde jsou požadavky na výpočetní výkon nižší.
