Jak to tedy všechno začalo? Písek se pomalu přesýpal hodinami času a den ubíhá za dnem. Malý ďáblík, který většinu svého času spí a zbytek dne tráví sněním a přemítáním o tom, jaké to bude zase snít, si ani neuvědomil, že přišel den, kdy se opět po roce sejde slavný Koncil, kde se bude tradičně losovat o toho, kdo se pro tento rok stane hrdinou, který se vydá napříč celým peklem, aby přinesl legendární „Pizzu hojnosti“. Určitě si na základě toho, co jste si o něm již přečetli, dokážete představit, jak se mu tam chtělo, ale co na plat, je to jeho povinnost. Ostatně Velký Koncil se schází jenom jednou do roka, a až skončí, bude mít zase celý další rok čas na příjemné lenošení. Na chvíli se ho zmocnil strach, že by si letos, mohl vytáhnout los on, a následoval by předešlé, z jejichž řad se dosud nikdo nevrátil. Pochyby však brzy zahnal, aby měl zase víc času odpočívat…
„Prosím o klid!“, zahřímal silným hlasem předsedající.
Okamžitě umlkl šum, který ještě před chválí zaplňoval celou zasedací síň.
„Jistě všichni víte, proč jsme se tady sešli, a proto nechť rovnou přistoupíme k losování.“
Jestliže před chvílí zavládlo tímto místem ticho, pak v tomto okamžiku umlklo i to. Ale na tvářích všech přítomných bylo zřejmé, že nikdo nemyslí na otázky ozvučení sálu, ale mysl všech se plně soustředila na následné losování. Tedy pardon, promiňte mi mojí nepozornost, že jsem si nevšiml malého ďáblíka, který se vůbec nestará o probíhající jednání, a jediným jeho zájmem je najít tu nejvhodnější polohu pro spánek. Až hromový hlas probudil Mutta z polospánku:
„Nechť i ty, mladý ďáble, teď když na tebe přišla řada, losuj a zjev nám co s tebou osud zamýšlí.“
Ještě celý rozespalý zašmátral rukou, a vytáhl svoje stéblo. Už se chystal, že se znovu ponoří do spánku, když jeho zpomalené vnímání strnulo. V jeho dlani vězelo to nejmenší dřívko ze všech! O hrdinovi na tento rok bylo rozhodnuto.
Tak nějak by mohl vypadat převyprávěný příběh, který si jako „komiks“ může přečíst každý kdo si pořídí hru LITIL DIVIL od firmy GREMLIN, která se dostala do podvědomí hráčské veřejnosti zejména trilogií o závodním autíčku LOTUS. Ale jak vám jistě došlo, ve hře jejichž recenzi snad ještě čtete, se nebudete prohánět žádným autem po silnicích, ale MUTTem (to je to malé čertisko) po chodbách samotného pekla, a snažit se projít všech 40 místností, které jsou ve hře obsaženy. Pokud se vám podaří splnit všechny úkoly a následně objevit i tři magické artefakty pak už to poslední co vás čeká, je jenom strážce pekla a magická Pizza hojnosti vás bude znát jako svého nového majitele.
A když máme za sebou úvod do hry, je čas se podívat jak se vlastně podařilo programátorům přenést vaše putování do našich počítačů. Domnívám se, že hra vytěžila značné množství popularity díky svému originálnímu námětu. S červeným ďáblíkem bloudícím v labyrintu podzemní říše se setkáváme jen zřídka. Originální námět si zaslouží i kvalitní zpracování – podle mého názoru se „kvalita“ hry dá zařadit bok po boku se zpracováním několika úspěšných her od Gremlin Graphics. Ovšem originální námět a kvalitní zpracování není vždy zárukou dobré zábavy. Kromě takových základních atributů, jako je grafika, hudební doprovod, rozhoduje o celkovém score hry především hratelnost, obtížnost a zábava.
Grafika hry je ve stylu „cartoonz“, tedy žádné do puntíku propracované postavy. Styl grafiky by se dal přirovnat spíše k disneyovským kresleným seriálům. Na začátku hry vás čeká klasický 2D souboj se zeleným obrem s kyjem. Když úspěšně překonáte strážce vchodu do podzemní říše temnot, konečně se ocitnete v očekávaném (jak pro koho) labyrintu. Styl grafiky se z 2D změní na 3D projekci, která je podobná hrám typu Dungeon and Dragons. S tím rozdílem, že se nepohybujete po čtverečkách, ale animace pohybu Mutta a chodeb je plynulá. Labyrint je vlastní hlavní částí hry. Ve spletích chodeb najdete množství dvířek a za nimi se skrývá další malé překvapení v podobě obtížné zkoušky. Někdy vás zaskočí logické úkoly, jindy naopak trochu mírnější arcade styl, jako v místnosti, kde musíte likvidovat malé pavoučky nebo přeskákat po ponořujících se ostrůvcích. To však není vše. K vyřešení některých úkolů potřebujete věci, které si můžete pořídit, pokud v chodbách nashromáždíte dostatečné množství zlata. Kupříkladu koupíte jehlu, kterou musíte zneškodnit jednu obzvláště hnusnou kreaturu (všechny jsou to hnusné kreatury – jak už to v pekle chodí).
Celou hru doprovází „středověce“ laděná hudba (dosti ponurá na to, aby vás v některých situacích pořádně vyplašila). Krom toho je ve hře další množství zvukových efektů (resp. čistě nasamplovaných zvuků hlasu Mutta, který vás většinou kritizuje, cosi mrmlá, či ostouzí vaše výkony ve hře).
Pokud se Muttovi dostatečně nevěnujete, pohodlně se natáhne na zem, spokojeně si dá ruku pod hlavu a slastně zamručí. Objeví se klasická komiksová bublina, ve které ošklivý gamesník uvidí, co se Muttovi honí hlavou. (ed. A není to nic příjemného.)
V chodbách jsou nastraženy pasti, kterým se musíte vyhnout, nebo uslyšíte další zajímavý sampl. A není to nic zcela určitě objektivně, konstruktivně a upřímně řečeno – příjemné (tzn. je to nepříjemné).
Na svém postupu nacházíte další klíče, které otvírají další cesty k dalším pastím. A opět, nečeká vás tam nic příjemného.
Na hru, která je distribuovaná na disku CDROM je množství levelů (slovy pět) dosti zarážející. U hry není žádné pořádné (vlastně vůbec žádné) intro – i když nečekám desetiminutovou animaci jako u některých her na PC. Podle mě by animovaná sekvence hru oživila a umožnila hráči, aby se lépe se sžil s postavičkou Mutta.
Jednotlivá patra jsou středně rozsáhlá (Doom to není) a k tomu, aby jste se v chodbách mohli orientovat (zdi jsou pořád stejné, ať jste kde jste), slouží automapping.
Na CD-disku vás možná přiláká poznámka DO NOT PLAY TRACK 1 OF THIS GAME IN ANY AUDIO-CD PLAYER k tomu, aby jste ihned vyzkoušeli co na treku jedna je…
Ke hře je dodáván bulettin vydávaný asociálními živly podzemí, ve kterém se můžete dozvědět něco bližšího o hrdinovi a jeho strastech.
Pokud mám celkově zhodnotit hru, podle mého názoru je originální tím, že spojuje množství druhů her a tím může poskytnout zábavu na relativně dlouhou dobu. Přežít v labyrintu však není právě snadné. Technicky je hra na profesionální úrovni, jedinou její chybičkou je drobná vada v grafice, kde na některých místech programátoři nezvládli maskování objektů. Jediným smyslem hry je chodit z místnosti do místnosti a tak se posouvat k vytouženému cíli – Pizze.
Jako perličku dodávám, že výrobce doporučuje hru i dětem ve věku od 3 – 10 let, což je vzhledem k některým animacím dosti diskutabilní – viz mučení Mutta při Game Over.
Hru zapůjčila firma PrestoCS.
Wintermute (c) 2166 T.A.
