Star Trek: Borg

Někdo by si mohl myslet, že změnit minulost ve svůj prospěch je buď naprosto nemožné nebo neskonale obtížné. Dnes všichni dobře víme, že toto tvrzení je absolutní nesmysl. Stačí se jen trošku ponořit do onoho světa, který leží hned proti vám a jste s tím hotovi za pár hodin. Ano, je to v tom světle, které vám i přes sebelepší filtr ničí oči, je to za tou skleněnou deskou. je to uvnitř monitoru, uvnitř smyšlených světů
a realit. Tam jsou přece zásahy do minulosti čí budoucnosti (a výjimečně i do nudné a nezajímavé současnosti) zcela běžné.

A nyní fanfáry, protože je zde hra, která v tomto žánru znamená revoluci. Až do nynějška byli programátoři a scénáristé natolik „neschopní“ že u většiny jejich výtvorů jste „proflákali“ hromadu drahocenných hodin, než jste načerpali všechny myšlenky a zápletky, které byly často příliš komplikované a těžko pochopitelné. Jestli si dobře vzpomínám, tak se v některých hrách vyskytly i takové nehoráznosti, které neměli se samotnou hrou skoro vůbec nic společného a jenom konzumenta rušily od hlavní dějové linie.

Ale konzument se dnes dočkal velkého triumfu. Po takřka vymřelém hejnu vlaštovek poletujících s cedulkami „interaktivní film“ k němu dorazila opožděná megavlaštovka, zahrnující ho natolik zhmotnělou interaktivitou, že se z toho ocitá v sedmém nebi (nebo pekle, ale to se v tomto případě těžko pozná). Název tohoto skvostného výtvoru je Star Trek: BORG (dále StB). StB se poučil z „nesmyslných“ chyb svých překomplikovaných předchůdců, a jako stěžejní slogan si vzal výrok: „v jednoduchosti je genialita“. Proč složitý děj, proč složité ovládání? StB přináší geniálně jednoduché skloubení děje s ovládáním. Představte si, že se jako díváte na film, ale do toho filmu můžete zasahovat. Fantastické. Nejlepší bude ukázka ze hry. Po deseti minutách jakoby sledování filmu, se neskutečně sugestivně vžijete do své role (tzn. objeví se vám kurzor myši) a můžete učinit nervy drásající a závratně obtížné rozhodnutí, související přinejmenším s celou budoucností lidstva. Např. odstranění bomby – buď na ní kliknete (špatně = konec hry) nebo na ní nekliknete (správně = díváte se opět deset minut na film). Další inovací je obtížnost hry. U starých produktů, které nebyly ani špetku interaktivní, jste opotřebovali klávesnici, zlámali několik joysticků, ucvakali hejno myší k smrti a díky vnitřnímu zžírání při zákysech jste kolikrát vztáhli ruku i na výbavu vašeho obydlí. Psychická újma, finanční ztráty a zabitý čas, nic víc z toho nebylo.

A dneska? Dneska tu máme spásný StB, u kterého nic podobného (až na psychickou újmu, zabitý večer a mnohonásobné finanční ztráty) nehrozí. Jednou z hlavních věcí, které za to můžeme poděkovat je herní obtížnost a délka. Na krabici od StB je napsáno, že vám hra vydrží zhruba na 120 minut. Musím přiznat, že reklama nelhala. Celou hru jsem prošel asi za 130 minut bez jakéhokoliv návodu či podvádění a z toho vyplývá další výhoda StB, šetří Čas. Vůbec StB v některých ohledech dokonce převyšuje hranice interaktivního filmu. Část hry, ve které budete aktivně zapojení trvá asi tak dlouho, jako když kliknete padesátkrát myší naprázdno.

Nyní už vážně. StB je interaktivní film ze vzdálené budoucnosti (konkrétně z prostředí Star Trek), stejný, jakých tu již byly desítky. Vynikající technické zpracování, ať už se jedná o grafiku, zvuk a v tomto případě i většinu hereckých výkonů, ale prakticky nulové zainteresování hráče do běhu událostí. Primitivnost vašeho počínání je ještě umocněna jistým stvořením nazývajícím se „Q“, které, ač vzhledem nerozeznatelné od lidské rasy se umí za pomocí lusknuti prstů přesouvat časem (vskutku originální způsob pohybu v čase, musím to někdy vyzkoušet. Lusk… hmmm, nic). Tento pan kvé (čti kjů) se rozhodl, že vás přesune časem do chvíle těsně před tím, než vesmírná loď, na které pracoval i váš otec, byla napadena a posléze zničena Borgy resp. Borgem. Kromě toho pan kvé pečlivě studuje každý váš krok a kdykoliv zemřete nebo se vám nedopatřením podaří zlikvidovat někoho z posádky, tak jednoduše znovu luskne a přesune vás o kousek filmu zpět, před poslední klíčové místo, kde jste zkrátka klikli vedle (Lusk… hmmm, jak to dělá). A to je vlastně všechno. Jediný přínos celé hry spočívá v detailním zasvěcení do kybernetické rasy zvané Borg a seznámením se s některými vlastnostmi lodí federace. To znamená, že pokud nepatříte mezi Trektes první třídy, StB pro vás nemá absolutně žádný smysl. Celý soubor příběhu z prostředí Star Trek je, dle mého mínění, přinejmenším nadprůměrný, ale interaktivní přírůstek Star Trek: Borg se přeci jenom z dosavadního trendu silně odchýlil.

Marek

PS.: Lusk…

Souvislosti: BORG
Rasa neznámého původu, složená z navzájem propojených kyborgů. Všichni mají svá osobitá těla, ale jejich mysli mezí sebou neustále komunikují a činnost jednoho vyplývá z rozhodnutí všech. Pokud Borg úspěšně napadne člena humanoidní rasy, provede jeho mechanické přetvoření na Borga a pak dojde k myšlenkovému splynutí napadeného s kolektivem. Prameny uvádějí, že svého času se na jistou dobu stal obětí Borgu i J.L. Picard.